13

71 4 0
                                    

„No...Víš...Já...Prostě jsem si uvědomila že i přesto že jsi mě unesla, jednou proti mé vůli mi sála krev ale...Teď jsem si uvědomila že jsi mi zachránila život a taky...Cítím se tu lépe než doma i přesto co jsi mi udělala. A taky...Přijde mi že...Asi sis všimla, jak se vůči tobě projevuji, ale nemůžu se v tom vyznat..." Řekla smutně a znovu odvrátila svůj pohled. Znovu jsem ji k sobě přivinula a pomalu ji začala krmit jídlem což jí trošku pomohlo a uklidnilo. Políbila jsem ji do vlasů a tulily jsme se k sobě.

„Mohla bych se napít?" zeptala jsem spíš jako bych byla už rozhodnutá a nebrala ohled na její odpověď. Trošku se zarazila a odsunula se ode mně. V jejích očích jde hodně vidět strach.

„Bude to lepší než předtím. Slibuju." Řekla jsem rozhodně ale i trošku prosebně protože jsem krev potřebovala. Měla jsem hlad a hodně moc. Začala jsem se k ní přibližovat. Přestala couvat. Nejspíše pochopila že není úniku. Lehla si na pohovku a trošku pootočila hlavu na stranu. Její zrychlený dech se mi i líbil ale věděla jsem, že je ohledně toho hodně rozpačitá. Musela jsem to udělat rychle aby to měla za sebou. Nemusela jsem mít hodně krve, jen trošku abych zregenerovala a pak to můžu doplnit zvířecí krví. Klekla jsem si k ní a rychle, naučeně jsem zabořila své zuby to její krční tepny. Hodně s sebou cukla, a tak jsem si ji musela přidržet abych ji nezpůsobila nějaké zranění které bych nechtěla. Po chvíli jsem se od ní odtrhla což mi dělalo celkem problém. Jakmile jsem na ni pohlédla tak mě upoutala její změna kůže, byla bledější, než předtím ale to způsobila ztráta krve a strach.

„Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se starostlivěji, než jsem možná chtěla. Nebo nechtěla? Vytěsnila jsem neposedné myšlenky z mé hlavy a soustředila se na ni. Podívala se na mě svýma unavenýma očima a pomalu se ke mně snažila přitulit k čemuž jsem jí musela pomoct, protože byla vyčerpaná.

„Můžeme jít už spát prosím?" Zeptala se velmi prosebně a mi nezbylo jen s ní souhlasit, protože jí teď nic jiného neprospěje. Z pohovky jsem ji opatrně zvedla do náruče a odnesla do své ložnice kde jsem měla v plánu, že budeme spát spolu. Vedle sebe. Že mi neuteče a budu s ní. Pomohla jsem se jí položit do postele a zakryla ji přikrývkou. Byla jsem zabraná do svých myšlenek, ze kterých mě probrala, když si mě k sobě přitáhla a s prosebnýma očima mi naznačila ať u ní zůstanu. Svlékla jsem si tričko a vlezla za ní. Už už jsem se k ní chtěla přiblížit více a znova se začít tulit tak mě předběhla. Položila si hlavu na mé rameno a ruku položila na můj hrudník. Upravila jsem přikrývku a spolu s ní jsem upadla do hlubokého spánku. 

The HunterKde žijí příběhy. Začni objevovat