The Hunter

10

Hluboce se nadechla a přitiskla své rty na mé. Byl to velmi dlouhý a procítěný polibek, který jakmile skončil se ke mně přitiskla. Její zběsilý tlukot srdce se postupně uklidňoval za což jsem byla ráda. Asi po pěti minutách se pomalu zvedla a poté i mě pomohla na nohy. Celou cestu do domu mě podpírala a snažila se mi nějak pomoct. Po dvou hodinách pomalé chůze jsme se dobelhaly do domu a obě spadly do postele. Já do ložnice a ona do pokoje. Nekonečně dlouho jsem se převalovala a nemohla jsem usnout, při každém převalení na posteli jsem zaskučela bolestí. A při tom posledním jsem nedopatřením spadla z postele a zakřičela bolestí na celý dům. Snad mě neslyšela na tom jsem špatně. Nechci před ní vypadat jako slaboch. Nějak jsem se vydrápala na postel a zase se snažila nějak dobře položit. Asi půl hodiny poté se otevřely pomalu dveře a uviděla jsem v nich Chris.

„Nemůžu usnout a bojím se...a-a mám o t-tebe...strach" řekla smutně, a i trošku nervózně.

„Můžu?" řekla prosebně a stydlivě. Jen jsem se trošku odsunula na stranu abych jí udělala místo a při tom jsem znovu zaskučela bolestí. Rychle ke mně starostlivě přiskočila a pohladila mě po tváři. Její dotek byl hodně jemný a starostlivý což mi udělalo dobře a utišilo to mou bolest.

„Jak na tom jsi?" zeptala se starostlivě a zahleděla se mi do očí a já do jejích. Panovala mezi námi panovala zvláštní atmosféra. Houstnul vzduch a čas jakoby, se zastavil. Její zkoumavé oči si prohlížely mou tvář a chtivé rty. Moc dobře věděla že ji chci políbit a stejně to tak chtěla i ona. Ovšem teď si se mnou hrála ona. A umí to dobře. Až moc dobře. Ani jedna z nás se nepohla. Zatím. Ale asi po čtyřech minutách, které se zdály jako roky si mě k sobě rychle přitáhla a chtivě mě políbila. Něžně mě začala líbat, jakmile věděla, že ji neucuknu a obmotala své ruce kolem mého zbídačeného krku. Trošku jsem do polibku sykla bolestí. Rychle se odtáhla a se zděšením uviděla mé zranění kterých si předtím nevšimla. Začala si mě zkoumavě ale stále se zděšením prohlížet.