Niall
"Tak, kdy to hodláš provést?" zeptá se mě Mike s nic neříkajícím výrazem. Už je to dva úžasné týdny, co chodím s Liame. Zjišťuju, že je opravdu dokonalý. Je krásný, milý, starostlivý, úžasný v posteli a štědrý. Každý den spolu něco podnikáme a zrovna včera jsme byli v domě Light of hope. Je to dětský domov. Liam měsíčně přispívá tisíce dolarů na dětské domovi jako je tenhle po celé Velké Británii. Když jsme tam přišli děti na něho radostně naskákali a přemlouvali ho, aby si s nimi hrál. Přísahám, že nic víc krásného jsem neviděl.
Liam mě hodně mění. Stala se ze mě citlivka. Ten večer, když jsme se vrátili od dětí k němu domů jsem si mu pobrečel na rameni, protože jsem to už psychicky prostě nezvládl. Jak mám sakra okrádat někoho, kdo je tak dokonalý? A proto jsem za celé dva týdny nepřinesl domů ani korunu a Mikovi to začalo být podezřelé. Tohle je snad poprvé za celou dobu, co jsem přišel do jeho kanceláře vyklepaný a ustrašený. Vím, co by to znamenalo pro Liama, kdyby z něho nebyly žádné peníze. Zabili by ho...
Nechci o něj přijít. Za tu dobu si čím dál tím víc uvědomuju, že jsem se do něj bezhlavě zamiloval a to se neznáme ani moc dlouho. Je to pro mě všechno nové a proto občas nevím jak se mám chovat. Ale Liam mě vždy uklidní, že je to v pořádku a políbí mě svými nadýchanými polštářky. Cítím se prostě divně a snažím se si vsugerovat, že to zamilovanost není, ale potom vždycky přijdu domů a Louis spustí: "Tak, co ty zamilovaná hrdličko?" "Jaké to bylo s tvojí láskou?" "Jsi zamilovaný."
A moje snahy jsou vždycky v háji. Stačí jediná zmínka o tom, že ho miluju, stačí Liamův jediný pohled a já si vždy uvědomím, že i když nechci nezabráním tomu, abych ho miloval. Však, kdo by tak dokonalého muže nemiloval?
Jo a taky se o nás často píše v novinách. Dokonce nás už párkrát honili fotografové, ale nikde není ještě oficiálně potvrzeno, že spolu chodíme. Teda každému normálnímu člověku by asi došlo, že lidi, co se spolu líbají spolu chodí, ale i tak media dělají, že neví, o co jde snaží se z nás vyloudit odpověď.
"Já nevím." pípnu potichu a sklopím pohled.
"Nialle neštvi mě! Chodíš s Paynem dva týdny a nic. Uvědom si, co je tvoje povinnost. A to ještě přehlížím to, že vůbec nepracuješ. Nemysli si, že jsem si nevšiml, že všechnu tvojí práci dělá Louis a Harry. Přehlížím to, protože jsem si myslel, že se soustředíš na obírání toho miliardáře, ale ty nic! Jediné, co vaše chození přináší jsou články v novinách a tvoje divné chování. Co se to s tebou krucinál děje Nialle? Kde je ten chladnokrevný zabiják, ze kterého jsem chtěl udělat svého nástupce?!" řve na mě jak na malého parchanta a já vím, že má pravdu. Zanedbávám svoji práci a věnuju se Liamovi místo jeho prachům. Do očí se mi naženou slzy, ale udržím je. Nemůžu před ním ještě brečet. To bych byl opravdu v koncích.
"Máš pravdu." řeknu potichu "Mrzí mě, že jsem tě zklamal." Pohlédnu Mikeovi do očí a když uvidí, že je mi to opravdu líto, jeho naštvaná grimasa se změní na provinilou a litující.
"Nialle..." povzdechne si, vstane a přijde ke mě. Chytne mě za ramena a podívá se mi do čí. "Nezklamal si mě. Pořád tě beru jako vlastního syna jen mi prostě nedochází, proč se chováš tak divně a neplníš svojí práci."
"Omlouvám se." pípnu znovu.
"To je dobrý. Zapomeneme na to." jde se znovu posadit a vytáhne nějakou složku. "Za pár dní se setkáme s naším společníkem kvůli té nové droze. Tuhle složku si prostuduj. Nesmíme udělat žádnou chybu jinak bude celý obchod v hajzlu. Plán je pořád stejný. Představím tě jako svého nástupce."
