Moje kroky se ozývají temnými ulicemi Londýna. Moje srdce bije hroznou rychlostí ze vzrušení a strachu. Nechtěl jsem jet autem, abych neupoutával tolik pozornosti. Zase na druhou stranu půjdu v ulicích plných vrahů a zlodějů se zbožím za 30 000 v kapsách. Naštěstí to je jen pár minut od našeho domu a budu to brát postranními uličkami, kde nikdo není. A i kdyby byl, nikdo si na mě kromě policie netroufne.
Na rohu dvou ulic, tam, kde máme sjednanou schůzku se zastavím a třesoucíma rukama vytáhnu krabičku cigaret. Tohle je moje první cigareta, kterou si zapálím za poslední dva týdny. Kvůli Liamovi jsem ani neměl chuť a potřebu. Teď jsem však nervózní a mám, co dělat abych se na to nevykašlal a neodjel za ním.
"Ahoj Nialle." uslyším slizký hlas za mnou. Otočím se a pohlédnu na krysu Goldmana.
Na sobě má svoji obvyklou mikinu. Mám pocit, že snad nic jiného ani nenosí. Hodím zbytek cigarety na zem a podrážkou ji uhasím.
"Nazdar. Máš to?" zeptám se bez okolků. Chci odsud zmizet. Nikdo tu sice není, ale i tak mám strach, že se to podělá.
"Jasně..." ušklíbne se. "Ale jsme tu dost na očích. Jak si to chceš předat aniž by si toho někdo všimnul?" zeptá se se stále stejným úšklebkem.
"Nikdo tu není." řeknu klidně, ale v klidu rozhodně nejsem. Chci za Liamem.
"Viděl jsem tu poldy. Málem mě chytli. Není dobrý nápad si to předat nějak okatě." stále se ušklíbá a mě už je to nepříjemné. Nemám z toho dobrý pocit.
"Fajn. Tak jaký máš nápad?" zeptám se se zvednutým obočím a čekám, co z něho vypadne.
V očích mu zajiskří. Začne se ke mě pomalu přibližovat až se naše dechy smíchávají. "O něčem bych věděl." zašeptá mi do rtů a hned na to je spojí s těmi svými. Co to do prdele je?! Nejraději bych ho odstrčil a rozmlátil mu tu jeho slizkou držku, ale zkazil bych tak předávání a já opravdu nepotřebuju, aby někdo ty drogy viděl. Proto silně stisknu svá víčka k sobě a snažím si vsugerovat, že hrubé a ne moc velké rty jsou jemné a velké Liamovi nadýchané polštářky.
Spolupracuju, ale jsem při tom hodně ztuhlí, protože mi to není vůbec příjemné. Goldmanovi ruce začnou přejíždět po mém těle a já cítím, jak mi do všech kapes, které mám dává balíčky bílého prášku. Do kapes u mikiny, na zadní straně kalhot i ve předu. Goldman se i dobrý zloděj. Sebere vám hodinky z ruky aniž byste si toho všimli a proto kdyby jste nás zahlédli, uvidíte jen dva kluky, co se s vášnivě osahávají.
Když už jsou konečně všechny balíčky u mě rychle se od něj odtrhnu. Otřu si pusu a mám, co dělat, aby se mi ze mě neudělalo zle. Já jsem teď právě podvedl Liama. Šlo sice jen o líbání a ještě ke všemu pracovní, ale i tak. Cítím se hrozně. Jak jsem jen mohl.
"Na to, že jsi u vás doma kurvička, tak líbáš jak holka, na kterou před tím nikdo ani nesáhl." uchechtne se a já mám, co dělat abych mu jednu nevrazil.
"Třeba, protože se mi to nelíbilo?" zeptám se ironicky a chci se otočit k odchodu.
"Policie ani hnout!" ozve se odněkud a všechny mé buňky začnou pracovat na 200%. Na nic nečekám a rozutíkám se do spletitých uliček doufajíc, že za mnou nepoběží.
"Stůjte!" uslyším za sebou křik policajta, který se mě rozhodl sledovat. Do háje... kurva, co mám dělat? Nesmí mě chytit jinak Liama už neuvidím. Domů ho zavést nemůžu takže musím běhat v ulicích, které znám jako své boty a setřást ho.
Ozve se výstřel a za ním další a další. Cítím se jako lovná zvěř. Mám hrozný strach. Že mě zavřou, že už nikdy neuvidím Liama, nebo že mě trefí jedna z kulek.
