Kulka zasáhla blízkou oblast srdce. Operace se, ale podařila a pokud nenastanou další komplikace tak nebude pan Payne již v ohrožení života. Bohužel je tu i špatná správa..." doktor se odmlčel a já ubrečený čekal ,co z něho vypadne "Pan Payne upadl do kómatu a nevíme, kdy se probudí."
Tato scénka se mi v hlavě přehrávala celých pět let. Už pět let sedávám každý den u Liamovi postele a doufám, že se probudí. Celých pět let žiju v naší vile společně s Louisem, Harrym a Lukem jejich malým synem. Přistěhovali se k nám po té nehodě, abych tu nebyl sám a taky, aby mě měli pod kontrolou. Za tu dobu jsem si totiž třikrát sáhl na život. Prášky, žiletka, drogy...Vždy mě zachránili kluci. Jenže oni nechápali a ani nechápou, jaké to je žít roky bez své lásky a doufat, že se třeba jednoho dne probudí. Asi si říkáte, proč jsem si nenašel někoho jiného. Měl jsem spoustu nabídek. Třeba Charlie nebo několik dalších lidí, ale já nemohl. Miluju stále Liama a věřím, že se jednoho dne probudí.
Dneska slavím 30. narozeniny. I když se tomu slavení ani moc říkat nedá. Jasně funguju ve společnosti normálně. Chodím do práce, občas někam zajdu s kamarády a před kluky jsem taky v pohodě, ale jakmile každé odpoledne přijdu do nemocnice nebo jsem sám stává se ze mě troska plná depresí a výčitek.
"Všechno nejlepší!" zakřičí Loui, Hazz, Luke, Liamovi rodiče, se kterými si skvěle rozumím, Charlie a pár kolegů z práce. Když jsem u toho...změnil jsem zaměstnání. Liamovi rodiče zdědili celou firmu a oni chtěli, abych ji vedl místo nich. Prý takovým věcem nerozumí a já umím podnikat. Takže zatím vedu firmu místo Liama a čekám až se za svůj velký stůl z masivního dřeva znovu posadí.
"Děkuju." usměju se na ně a nadšeně je všechny obejmu. Už se chystám rozkrojit dort, ale zazvoní telefon v předsíni.
"Já tam dojdu." usměje se na mě Liamova máma a odejde. Pomalu uříznu kousek dortu a dám ho na talířek. "Nialle? To je pro tebe." přijde Karen s vážným výrazem a se slzami v očích. Všichni v místnosti ztichnou. Nejistý tím, co se stalo dojdu do předsíně a vezmu do ruky telefon z pevné linky, který byl položený na botníku.
"Halo?"
"Dobrý den tady doktor Cooper. Je u telefonu pan Horan?" ozve se ze sluchátka hlas postaršího muže, kterého vídávám každý den v nemocnici.
"Ano to jsem já. Děje se něco pane doktore?" zeptám se se strachem.
"Pan Payne se probudil."
