Liam
"Ahgrrr..." zanaříkám, když mě probudí příšerná bolest hlavy.
Sakra, co se včera stalo? Liame no tak vzpomeň si! Fajn začneme od začátku. Šel jsem na večírek firmy mého "kamaráda" Whitea. Toho chlápka nesnáším, ale můj manažer mi řekl, že je důležité, abych tam šel. Byl jsem tam asi tři hodiny a už mě začínala bolet hlava z toho jak mi ty tlustý zazobaný prasata pořád něco hustili do hlavy. Omluvil jsem se jim a šel k baru.
Pak...pak...sakra...mám to rozmazané a ještě ke všemu úryvky. Chtěl...chtěl jsem jít domů a asi jsem zabloudil. Pak na mě nějaký chlápek mířil pistolí a nakonec jen. Sakra přemýšlej...Liame no tak...A pak jsem uviděl nějakého kluka. Měl blonďaté vlasy a tetování...A pak...
"Ahgrrr..." zaskučím znovu, když si už na víc nevzpomenu.
"Přestaň vrčet. Chci ještě spát." ozve se vedle mě a já leknutím poskočím a prudce otevřu oči.
"Kurva..." zanaříkám hned, když mě oslepí ostré sluníčko přicházející oknem pokoje.
Po chvíli oči opět otevřu a rozhlídnu se po místnosti.
Co to sakra...? Tohle není můj dům. Pohledem zabloudím na osobu vedle mě. To je ten blonďák ze včerejška. Ale sakra vždyť je jenom v boxerkách...a...já taky. Co se včera stalo?
Bolest mou hlavou projede jako ostrý nůž a já si začnu mnout spánky doufajíc, že ta bolest odezní.
"Ale copak? Bolí nás hlavička?" zachichotá se blonďáček vedle mě. I přes tu bolest musím říct, že to bylo roztomilý.
"Kde to jsem?" zeptám se rozmrzele kvůli bolesti hlavy. Ještě, že se mi nechce zvracet...
"U mě doma."
"Co? A to je sakra k..." nedořeknu to, protože mě hlava bolí stále víc a víc. S bolestným nářkem spadnu zpátky do měkkých polštářů a snažím se přestat myslet na tu bolest.
"Počkej přinesu ti prášek." neznámí blonďák vstane z postele a opustí místnost.
Pokusím se tu bolest zaspat. Jsem stejně navíc ještě unavený a co na tom, že jsem u někoho cizího doma. Kdybych chtěl tak si to tu můžu koupit takže v pohodě.
Niall
Potichu vyjdu z mého pokoje a zavřu za sebou dveře. Byl celkem roztomilý jak nevěděl kde je. A má nádherné oči. CO? CO? CO? Na nic jsem nemyslel! Na nic jsem nemyslel!
"Nialle? Můžeš na chvíli?" ozve se za mnou hlas Mika a já tuším, že je zle. "Jak si si mohl dovolit přivést sem cizího chlápka a ještě ke všemu miliardáře?!" zařve na mě jakmile se za mnou zavřou dveře jeho kanceláře.
"Kluci ti to už řekli?" zeptám se jen, abych věděl na čem jsem.
"Ano oni ze mě totiž mají strach a respekt na rozdíl od tebe!" znovu zařve.
"Miku poslouchej mě! Mám plán. Nepřivedl jsem sem toho chlápka náhodou." snažím se obhájit svoje počínání. Samozřejmě, že mi šlo jen o to, že z něj můžou kápnout prachy. Kvůli čemu jinému?
"Jenže kvůli tvému plánu ho teď musíme zabít. Viděl toho příliš a může nás zničit." řekne frustrovaně a projede si svými delšímu vlasy rukou.
"NE! Počkej! Je to miliardář!" snažím se ho přesvědčit, aby toho bruneta nechal na pokoji.
"A co je na tom?" zeptá se nechápavě.
