"Ni co tady děláš?" rychle vstane a přijde k mřížím. Natáhne ruku k té mé, ale uprostřed pohybu se zastaví a nakonec ruku stáhne.
"Viděl jsem v televizi, jak tě zatýkají tak jsem chtěl vědět, co se stalo." a taky jsem měl o tebe strach.
Liamův úsměv trochu povadne "Já už myslel...no to je jedno. Prostě se to posralo s jednou dodávkou. Náhodou ta dodávka byla z mojí firmy, takže mě zatkli a chtějí spolupráci." řekne skoro chladně a otočí se ke mě zády jdouc zpátky k posteli. Proč tak rychle změnil náladu? Já myslel, že je rád, že mě vidí. "Tak teď, když už si zjistil, co se stalo tak můžeš jít...Mimochodem, kdyby jsi hledal Mika, tak je v druhém sektoru vazeb. Ahoj." sedne si tak jako seděl před tím a už mi nevěnuje ani jeden pohled.
"Li..."
"Ne jdi pryč. Nechci soucit. A hlavně ne od tebe." přeruší mě a...mé srdce se začne rozpadat. Takže už mu na mě ani trošku nezáleží. Prakticky mu vadí, že jsem přišel. Můj mozek měl zase pravdu. Jel jsem za někým, kdo o mě nestojí.
"Tak promiň, že jsem o tebe měl strach." vzlyknu a otočím se k odchodu, ale chytí mě Liamova ruka. "Co ještě chce? Chceš mi říct, jak moc špatný to se mnou bylo? Nebo to jak sis s Malikem krásně zašukal a že už ho máš nastěhovaného doma, jako dalšího v pořadí?"
"Tohle si o mě myslíš? Že jsi pro mě byl jen kurva, kterou odkopnu až mě přestane bavit?" jeho nevěřícný hlas se rozezněl chladnou chodbou olemovanou mřížemi.
Nevím, co si myslet. Snažím si namlouvat, že je mi vlastně jedno jestli jsem byl jeho kurva nebo ne, protože už k němu nic necítím, ale pravda je jiná.
Rychle se na Liama otočím a přisaju se na jeho rty. Pomalu až skoro nejistě s nimi začnu pohybovat a čekám jak Liam zareaguje. Nemusím však dlouho čekat a jeho ruce-které prostrčil mezi mřížemi-se obtočí kolem mého pasu oplácejíc mi polibky. Bože jeho rty jsou pořád tak stejně dokonalé. Jakoby díky našim polibkům byli vymazány celé ty tři měsíce odloučení a mě všechno znovu začalo dávat smysl.
"Nechci, aby si šel do vězení. Nechci tě ztratit. Znovu už ne." vydechnu, když se od sebe odtáhneme.
"Neboj se. Chtějí, abych jim pomohl dostat Mika. O mě zájem nemají a díky mým právníkům budu mít maximálně tak podmínku." Li se láskyplně usměje a pohladí mě po tváři.
"Li...lidi v gangu jsou stejní, jako já a kluci. Teda někteří. Nechci, aby trpěli. Řekni prosím jen to, co víš o těch drogách a mluv prosím jen o lidech, které jsi potkal. Nechci, aby zavřeli půlku gangu. já vím, že dělají špatné věci, ale jsou to dobří lidi, kteří nemají, kam jinam jít a proto tam jsou." Li přikývne nepřestávajíc hladit mou tvář. Je to tak hrozně moc příjemné po tak dlouhé době. Ten nepatrný dotek mi způsobuje husinu a zároveň příjemně hřeje.
"Ni já...ten večer si opravdu nepamatuju. Nevím, co se stalo. Poslední, co vím je, že jsem vešel do klubu s účelem upustit páru a pak už jen, jak jsem se ráno probudil doma." řekne zkroušeně a já se pousměju. Je pravda, že pokud si to nepamatuje tak mě asi prakticky nepodvedl. Nevím jestli to zatčení byl můj impulz k tomu, abych mu odpustil nebo to byl prostě jen čas, ale teď už mi bylo jedno, co se ten večer stalo. Důležité je, co cítí.
"Celé tři měsíce jsem umíral z toho, že jsem tě neměl při sobě." zašeptám jako by to snad bylo nějaké tajemství.
"Miluju tě." zašeptal taky a se strachem se mi podíval do očí. bylo nepopsatelně krásné slyšet tyto slůvka vycházet z jeho úst.
