Evans and Me?

1. Kapitola - Stěhování a (bez)práce

Dneska je úplně skvělý den. Z práce mě vyhodily a teď se budu i stěhovat. Takže si teď balím věci a stěhováci stěhují věci. Jelikož auto nemám a stěhováci už tam nemají místo, přijela mi na pomoc moje sestra. Po cestě do nového bytu do Brooklynu jsme řešily, jestli sestra pozve našeho otce na její svatbu. ,,Grace. Pokuď pozveš otce matka v žádném případě nepůjde.' řekla jsem jí a on si povzdychla. Rodiče jsou rozvedení a pohádání. Matka otce nemůže ani vidět natož s ním strávit jeden celý den na svatbě. ,, Já vím. Já to vymyslím.'' řekla a v tu chvíli jme zastavily u obřího paneláku.

Za námi zastavili stěhováci. Grace potom odjela. Musí připravit předsvatební oslavu. Tam otec přijít nemá. Grace toho teď má hodně. No já taky. Musím si zařídit byt a najít práci. Tak jsem stěhováků pomohla s věcmi na horu. Nový byt mám v pátém patře, takže to bylo vážně za trest. byt číslo 365. Až jsem natahala všechny věci a stěhováci nastěhovali můj nábytek jsem začala všechno dávat na své místo a začala všechno skládat a tak dále. Takže jsem musela složit pohovku v obýváku, postel v pokoji a další. Vše hotové jsem měla večer. Momentálně jsem se tak moc nudila, že jsem si začala psát na papír jména svých ex přátelům. Teď jsem si vzpomněla jenom na tři. Málem jsem zapomněla. Ta předsvatební oslava je zítra. 

Začala jsem zmatkovat. Začala jsem si na zítra chystat oblečení a tak dále. Bude nějaký přípitek a já mám mít proslov. Proslov nemám žádný.  Co tam mám proboha říct. Začala jsem chodit z pokoje do pokoje. Dovolte, abych vám popsala můj byt. Když otevřete dveře ocitnete se v předsíni, ze které vede pár schodů. Když sejdete schody, ocitnete se zase v obýváku propojený s kuchyní která je zakrytá z úhlu od schodů stěnou. V obýváku na stěně naproti kuchyně visí televize a okolo regály. Před televizí stojí černá kožená pohovka. Vedle pohovky nalevo je prosklená zeď s výhledem na Brooklyn. Vedle regálů napravo jsou dveře do pokoje. Tam je obří postel pro dva a vedle každé strany postele noční stolky. Hned vedle dveří nalevo stojí skříň s mým oblečením. U pravém nočním stolku je okno a další zeď. Uprostřed zdi jsou dveře do koupelny. Je tam sprcha i vana. A na druhé straně jsou dveře do pracovny. 

Moje práce byla v laboratoři jako chemik. Jelikož někoho museli vyhodit, protože už tam bylo hodně lidí, tak jsem teď bez práce. To ale Grace ani matka neví a vědět nebudou. Já si rychle najdu novou práci. Musím. A to rychle. No ale hlavně jsem se teď začala věnovat proslovu. Čím mám jako začít? A sakra co se tam říká? Moje otázky teď. Přemýšlela jsem asi do devíti a u toho jsem si psala svůj proslov. Podle mě to není nic moc, ale to potom domyslím. Aspoň v to teď doufám. Radši jsem se sebrala a šla se umýt.

Potom jsem v pyžamu šla do pracovny pro svůj notebook. Ten jsem si vzala do postele a začala jsem si prohlížet volná místa v různých laboratořích. Po hledání jsem si našla někde něco. Zítra ráno tam jdu a pak jedu vlakem na druhou stranu New Yorku na Graceninu předsvatební oslavu. Jak jsem si to všechno přehrála v hlavě, co mám udělat, tak jsem notebook dala do nočního stolku, vypnula jsem na nočním stolku lampu a šla jsem spát.

Další den . . . .

Ráno jsem vstala a hned jsem šla do koupelny. Tam jsem udělala ranní rutinu a také jsem  si udělala svůj denní make-up. Zatím si ty šaty na oslavu neberu. Na oběd se vrátím a ve dvě odpoledne mi tady odsaď z Brooklynu jede vlak, který bude na druhé straně New Yorku za hodinu a půl, protože to není žádný rychlík. Teď jsem na sebe navlékla světle modré džíny, bílé triko bez potisku a vans boty. Vzala jsem si na záda batoh, ve kterém jsem měla různé papíry o tom, že mám vystudováno a že mám nějaké zkušenosti.  Je to chemická laboratoř tady poblíž Brooklynu v márnici. Předtím jsem dělala taky v márnici takže žádná novinka. Jak jsem vyšla z bytu, soused vedle mě si šel pro raní noviny.  Moc dobře jsem ho poznala. Byl to Chris Evans. Podle toho, co tak vím je jeho sen se vyspat s každou holkou v Brooklynu. Byl tam úplně nahý. Měl jenom deku na zakrytí. No radši jsem šla tak rychle, jak jsem mohla.

Stačilo mi jenom zajít na metro. To je dost blízko. Z hlavního vchodu zatočím doleva, na konci celého paneláku jsem zahnula zase doleva a pak jsem šla jenom rovně. Pak jsem se ocitla na rušné hlavní silnici Brooklynu. Rychle jsem sešla po schodech dolů na metro. Dole jsem běžela k nástupišti. Stihla jsem to tak tak. Na další zastávce jsem vystoupila a šla po schodech úplně nahoru. Nahoře jsem si to rovnou namířila do Brooklynské nemocnice. 

Vešla jsem a u informací jsem si zjistila, kde je tady márnice a šla jsem tam. Byla v přízemí někde v zakázané části, takže jsem musela k hlavnímu laborantovi márnice, který by měl teď být před márnicí a čekat na mě. A tak to i bylo. Předala jsem mu všechny papíry a čekala jsem, co řekne. ,, Beru vás. Je nás tu docela málo a potřebujeme někoho. Jinak máte dobré zkušenosti.'' řekl a já se usmála. Takže teď už práci zase mám. Bez práce bych to asi dlouho nezvládla. Tahle práce mě strašně moc baví. ,, Děkuji.'' řekla jsem a on mi potom vysvětlil, co budu dělat a ukázala mi to tu.  Za tak dvě hodiny jsem od tama odešla.

V tu dobu bylo půl dvanácté. Tak jsem šla rychle na metro. Dneska mám docela štěstí. Zase jsem stihla metro. Tohle se mi ještě nestalo. V hlavě jsem si zase přeříkávala celý svůj proslov. Jsem z toho nervózní. Už docela chápu Grace, že je furt nervózní a ve stresu ze svatby a dnešní oslavy, na které přednesu svůj trapný proslov. Jak jsem došla domů, batoh jsem hodila na pohovku a šla do pokoje. Připravila jsem si modré šaty a bílé střevíce s velkými podpatky. Připravila jsem si i kosmetiku. Jak jsem si to vše nachystala, šla jsem si umýt a vyfénovat vlasy, abych tam nevypadala jako největší dement.