9. Kapitola - Carol 👧🏼

293 10 0
                                    

Chrisův pohled

Jedeme s Beth do nemocnice. Už to začalo. Beth mi tu na sedadle spolujezdce sedí v bolestech. Držela si břicho, aby ji to přestalo bolet. Dojel jsem na parkoviště a rychle jsem zaparkoval. Otevřel jsem dveře a vyšel ven. Šel jsem hned pomoct Beth. Rychlím krokem jsme šli k hlavním dveřím nemocnice. Tam jsem vzal invalidní vozík a posadil na něj Beth. Jel jsem s vozíkem přímo na gynekologii. Byl jsem nervózní.

,, Co se děje?'' zeptala se nás doktorka na gynekologii. ,, Manželka už.'' nedokázal jsem to říct, ale ona mě pochopila. ,, Počkejte tady.'' ukázala mi na křeslo. Takzvanou čekárnu. A tak jsem si tam sedl. Seděl jsem nervózně v čekárně. Teď momentálně sedím v čekárně a Beth momentálně rodí na sále. V ruce mám cappuccino a na sobě džíny a košili. Věci na sebe se hledal ve spěchu. Potil jsem se a byl jsem extrémně nervózní. 

Už tu čekám dvě hodiny. A je pět hodin ráno. Dneska do práce nejdu. Mám to už zařízené. Mám zařízenou malou dovolenou kvůli Beth a Carol. Za chvíli přišla sestřička. ,, Vaše manželka leží už i s holčičkou na pokoji. Pojďte za mnou.'' řekla a já šel za ní. Prázdný kelímek jsem hodil po cestě na pokoj. Sestřička mi vysvětlila, že Beth momentálně spí po těžkém porodu.

Vešl jsem do pokoje. Beth tam ležela a spala. Vypadala jako anděl. A vedle ní byla postýlka s nápisem 'Carol'. Leželo tam malé miminko. Holčička. Měla blonďaté vlasy po mě. I oči měla po mě. Krásně modré. Vzal jsem ji do náruče a dal ji pusu na čelo. Za chvíli se probudila maminka. Měla na tváři úsměv a slzy štěstí v očích.

Bethiň pohled

Probudila jsem se v nemocničním pokoji na gynekologii. Vedle mě seděl Chris a v náruči mě Carol. Bylo to tak roztomilé. Sedla jsem si a vzala si malou Carol. Dívala se na mě nevinným pohledem. A teď jsme kompletní rodina. Pak jsem Carol dala zpátky do postýlky vedle. Chris mě políbil na rty a rukou se mi prohrabával ve vlasech. Já jsem mu rukama přejížděla po líčkách na tváři.

S Chrisem máme teď rodinu, co jsme si přáli. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu chodit s Chrisem Evansem, budu mít s ním dítě, milovat ho, vezmu si ho a založím s ním rodinu, tak se začnu smát a začala bych mu vysvětlovat, jaký je děvkař. Ale on se změnil. Je milý, milující, starostlivý a tak dále. On je teď prostě jiný. Ale furt mu zůstal ten jeho humor. Matka to dlouho zpracovávala, že mám dítě s Chrisem, ale zvykla si. 

Jediné v co teď doufám je, že se Carol bude líbit její pokojíček. Udělám pro Carol cokoliv, aby byla šťastná. Je celá po Chrisovi. Blond vlasy a krásné lesklé modré oči. Byla tak roztomilá. S Chrisem jsem byla šťastná. Samozřejmě i s Carol. 

Zítra jedeme domů a tam s Carol strávím dost času. Chris stihl dovést i věci pro Carol i pro mě a koupil kočárek. Dokonce Carol koupil plyšového bílého medvídka. Ta z toho měla velkou radost. Vykouzlilo jí to úsměv na její andělské tváři. Já jsem za chvíli usnula únavou.

Evans and Me?Kde žijí příběhy. Začni objevovat