Evans and Me?

2. Kapitola - Předsvatební oslava 🥂

Suché vlasy jsem si pročesala a zalakovala. Tvář jsem si potřela hydratačním krémem. Pak jsem si jen upravila svůj make up a začala se oblékat do modrých šatů. O půl druhé odpoledne jsem vyšla ven z bytu. Na rameni jsme měla kabelku, ve které jsem měla lístek tam i zpátky, mobil, peněženku a klíče od bytu. V celém paneláku panovalo děsivé ticho. Bylo to až nepříjemné. vyšla jsem z paneláku a šla na nádraží. Cesta na nádraží byla docela dlouhá. Musela jsem na metro dvě zastávky a pak na tramvaj a tou taky dvě zastávky a pak jsem stála u Brooklynského nádraží. V pátek je tu vždy hodně lidí, takže jsem se tam mezi nimi mačkala, abych ten vlak vůbec stihla.

Ve vlaku jsem radši nad proslovem nepřemýšlela. Sepisovala jsem si všechny jména svých ex. Jak jsem je všechny stihla sepsat, začala jsme je počítat. Číslo, co mi vyšlo, mě zděsilo - 20. Dvacet. Papír jsem začala pomalu mačkat a pak jsem ho okamžitě dala zpět do kabelky. Na vedlejším sedadle byl nejnovější časopis Wall Street Journal.  Byl to článek o tom, že když má žena více svých ex - víc jak 20 - tak bude navždy sama. Prý to zkoumala nějaká vědkyně z Oxfordu. Ve mě to vyvolalo pocit, že budu navždy sama. A to já nechci. Za chvíli vlak zastavil na místě. Já vystoupila i s časopisem. 

Časopis jsem dala do kabelky a pěšky jsem došla k sestře. Kolem domu stálo milión aut. Vešla jsem dovnitř hlavními dveřmi. V celém domě panoval chaos. Za chvíli se předemnou objevila matka se slovy, ať jdu za Grace nahoru do pokoje. A tak jsem šla. Grace byla nervózní a já taky. ,, Takže otec dneska nepřijede'' řekla jsem a Grace jenom kývla. Byla v přenádherných červených šatech. Moc jí to slušelo. Za chvíli jsme obě sešli dolů na přípitek a proslovy.

,, Teď poprosím chvilku klidu, aby Beth mohla říct svůj proslov.'' řekla Grace a já přišla k ní. Všichni měli v ruce nalité do šampaňských skleniček šampaňské. A já jako jediná měla celou láhev. Jelikož mě boleli nohy, tak jsem tam chodila bez střevíců. Ty jsem měla pohozené u hlavních dveří ven. Postavila jsem se tam. Šla ze mě vidět nervozita. Radši jsem rychle začala, abych to měla rychle za sebou.

,, Tak a je to tady. nebo aspoň se to blíží. Moje starší sestra se vdává.'' podala jsem to takovým humorným stylem. Všichni se trochu zasmáli. Hlavně Grace a Lewis. ,, Jak mi tady Grace poprvé řekla, že chodí s Lewisem, tak jsem jí to nevěřila.'' přišla další vlna smíchu. ,, Moc vám to ale přeju. Za týden bude váš velký den a nic vám ho nepokazí'' řekl a jsem a všichni začali tleskat. Pak měla proslov naše matka, pak bratr Lewise a jeho oba rodiče, a nakonec Grace a Lewis. Pak jsem se já, Grace a naše čtyři nejlepší kamarádky - Megan, Jade, Abbi a Katie - šli do baru to společně oslavit. Z domu jsme společně vyšli v sedm, protože to o tama bylo dost daleko. Tak jsme všechny společně jeli tramvají.

Tam jsme si objednali vodku a Jade začala s nejhorší tématem, které mohla vymyslet. ,, Zahrajeme si hru. Každá na papírek napíše počet svých ex a a dáme to do této sklenice.'' zvedla sklenici, kterou potom položila doprostřed stolu. ,, Každá z nás jeden vybere a budeme hádat, čí lístek je.'' řekla a všichni kývli na souhlas. Já jsem se jen Nevině usmála a na papír začala psát to prokleté číslo. Papírek jsem potom hodila do sklenice. Díky bohu jsem losovala první. Papírek jsem rozdělala a přečetla jsem číslo na papíře. ,, Čtyři'' a byla to Kate. Pak Katie vytáhla papírek s číslem 2. Ten patřil Grace. Grace vytáhla papírek s číslem 13, ten byl Megan. Megan vytáhla papírek s číslem 3 a ten byl od Abbi.

Ta potom vytáhla můj papírek s číslem 20. S holkama jsme to začali ihned řešit. I ony četli ten článek v tom časopise. Co to teda pro mě znamená - jeden z těch dvaceti je ten pravý. Díky holkám mě napadl perfektní nápad - pátrání po mých ex. všechny jsme vzali do ruky panáka vodky a já řekla - ,, Na pravého.'' a ostatní to zopakovali. A pak to jelo. jeden panák za druhým. Za chvíli jsme byli všechny na mol. Za chvíli se k nám přidali úplně všichni okolo v baru. Od chvíli, co jsem začala s Katie tančit na barovém stole si nic nepamatuju.

Co si tak myslím tak jsme odešli hrozněmoc pozdě a zítra budu mít obří bolest hlavy. Díky bohu, že je zítra sobota, jinak bych asi ani do práce nedošla. Podle mě mi musel i někdo pomoct domů. Myslím, že jak jsem si u přípitku na toho pravého řekla - dám si jenom tři a pak půjdu domů - se stala malá početní chyba.

Já vím, že je to zatím nudné, ale nebojte, myslím, že se Chris už objeví v dalším díle.😏 Sice tenhla kapitola byl kratší než předchozí, ale co. 😜❤