BUDOUCNOST VE SNECH

NOČNÍ MŮRA

Pohled Ellie- normál
Pohled Caysie- šikmé

Pohled Ellie
Po dlouhém dni školy, jsme šly domů na koleje. Koukla jsem se na hodiny a bylo už půl šesté. To abych si udělala úkoly, vyčistit zuby a jít spát. Šla jsem tedy do pokoje a sedla si za stůl.

Ufff..už to mám konečně hotové. Blbý úkol z matiky! No nic, půjdu si vyčistit zuby a spát.

Pohled Caysie
Ach...bože. Byl tak roztomilý a milý! Po krásnem dni jsem si šla udělat blbej úkol z matiky. Pak si vyčistit zuby a šla jsem spát.
Doufám že bude Ellie v pořádku. Když se jí minule zdál ten sen tak.....co to bylo? Slyšela jsem, jakoby spadla z postele. Sakra! Vyletěla jsem z postele jako namidlenej blesk a běžela jsem k ní. Opravdu ležela na zemi a házela sebou. Snažila jsem se jí vzbudit ale nešlo to. Tak jsem jí vlepila facku.
Nic, ani facka jí neprobrala. Tak jsem jí štípla a to vyletěla a probrala se. " Aaaaa!,, zakřičela. " V pořádku...to jsem já. Všechno je v pořádku,, uklidnila jsem jí. Ona mě pevně obejmula a odmítala se mě pustit. Také jsem jí objala.

Pohled Ellie
(Ellie sen)

Usla jsem. Vzbudila jsem se v mé postely. Vedle mě na postely spala Caysie, normalka. Šla jsem k ní a odhnula jsem z ní deku. " Aaaaaa!,, pod dekou byla Caysie.....ale rozřezaná na části. Chtělo se mi zvracet, také brečet.
Proč ona!! Vyšla jsem z pokoje na chotbu. Nikdo nikde. Chotba byla dnes obzvlášť děsivá. Ale v pokoji, s rozřezanou Caysie vážně nebudu.
Zavřela jsem a šla jsem se projít. Najednou jsem před sebou na konci chotby spatřila to samé stvoření, jako předevčírem. Lekla jsem se a běžela jsem na druhou stranu, dólů po schodech. Dóle jsem se otočila, jestly za mnou to stvoření nejde. Bylo nahóře na schodech. Dívalo se to na mě, tima svýma červenýma očima. Mělo to pohled ještě více krvelačný a dichtivý po mé smrti. Šel z něho mráz. Běžela jsem ven, k vchodním dveřím. Sakra! Jsou zavřené, utíkala jsem do sklepa. Otevřela jsem dveře a .....Proboha! Na stropě byli pověšený zohavený těla neboštíku. Byli to děti této školy.

Chtělo se mi zvracet a tak jsem šla zpátky na nahórů po schodech. Jenže jsem slyšela to stvoření. Rychle jsem se vrátila a prošla jsem mezi těmi tělami. To je ale nechutné! Otíraj se o mě a já mám teď na sobě jejich krev. Možna mě tak neucítí. Možná...doufám že mě neucítí. Schovala jsem se za nějaký krabice. To stvoření vešlo do sklepa. Nemohlo mě najít...to je dobře. Ale na jak dlouho? Já nechi umřít!!

To stvoření si vzalo sebou nějakýho chlapečka a šlo směrem ke mě. Je po mě. Mámi, měla jsem tě ráda. Caysie....miluju tě.
To stvoření se zastavilo předemnou a začalo jíst to dítě. Nevím jestly ví že jsem tady a tam ho jí přímo nademnou. Padali na mě kousky toho chlapce. Potoky krve kapaly přímo na mě. Stvoření ,,dojedlo,, a šlo si lehnout. Najednou jsem se začala třást.

Vzbudila jsem se a zakřičela. "Aaaaaaa!,, nevím ani proč. Předemnou byla Caysie. Uklidňovala mě. " V pořádku....to jsem já. V pořádku,, uklidnila mě. Já jsem jí objala. Kdyby mě nevzbudila.....nechci ani pomyslet. Pustila jsem ji. 

Pohled Caysie
Pustila mě, zachvíly jsme si šly lehnout. Ani mi neřekla co se jí zdálo. Byla asi jedna ráno. Vždycky když se jí něco zdá, tak se to stane druhý den v noci.
Docela se bojím... .Hlavně o ní.

Tak jo, tohle je konec 4. Kapitoly.
Moc vám děkuju za hvězdičky. Jsem moc rádá že tu mojí blbost někdo čte.
😄 Omlovám se za pravopisné chyby a prosím vás, aby jste mi do komentářů napsali co mám na tomhle příběhu zlepšit a co naopak nechat. A celkově váš názor. Děkuji😊😊