BUDOUCNOST VE SNECH

BUDE TO DOBRÉ

Pohled Ellie- práno normálně
Pohled Caysie- křivě
Kdyby někdo zapoměl.😋

Vzbudila jsem se. ,, Auu..." zasyčela jsem bolestí. Bolí mě hlava, jako by mi do ní zapichovali hřebíky.
Opatrně vztanu a rozhlédnu se kolem sebe. Jsem v místnosti bez oken. Otočím se a vydím železné dveře. Běžím k nim a zkouším je otevřít. Marně, jsou zamčené. Zkouším to dál...

Vzdám to, jsem unavená. Náhle uslyším něčí hlas v dály. Nemůžu rozeznat co říká, ale je to žencký hlas.
Možná si pro mě přišla Ellie. Možná je to jen výmysl mé hlavy.
Co se vůbec stalo? Nemapatuju si nic, nevím ani jak jsem se sem dostala, ani nevím jak se jmenuju.

Začala jsem panikařit, třast se. Sedla jsem si do rohu toho, temného pokoje. Mlčky jsem seděla a poslouchala svou vnitřní hudbu a snažila jsem se nespanikařit. Neůspěšně-

,, Caysie!" volala jsem ji. Nepřicházela mi odpověď. Sakra! Musím ji najít!
Sešla jsem schody. Přede mnou je dlouhá chotba. Na jejím konci jsou železný dveře. Tam by mohla být. ,, Caysie! Jsi tu?" zeptala jsem se, abych se ujistila. Nepřineslo se mi odpovědi, začala jsem panikařit.
Bojím se o ní, taky se bojím sama sebe. Bojím se tmy, a osvětlení tady je dost mizerný. Snažím se uklidnit, dýchat s hluboka.

Co? Opravdu slyším Ellie? To je nemožné, je to jen výplod mé fantazie. Nebo si se mnou ta příšera zahrává.
Pomalu jsem se zvedla a šla jsem se kouknout ke mřížím ve stropu dveří.
Za mřížemi se protahoval dlouhý korydor, po každé straně byly další dveře. Nejdnou se můj pohled zastavil na dívce, která stála uprostřed té chotby. Připomíná mi Ellie, ale ta tady bejt nemůže.

Ta dívka vykřikla jméno ,, Caysie!" nevím na koho to křičí, ale tady- jak já vím- jsem jenom já a ta dívka. Možná se tak jmenuji já.

Konečně jsem ji našla! Opravdu byla v těch dveřích. Ale vypadala zmateně. ,, Caysie! To jsem já Ellie!" řekla jsem. Divila se, proč jí nazývám ,, Caysie,,.
,, Dobře, to kdo je Caysie si popovídáme později. Pujč mi prosím tvou sponku" poprosila mě Caysie.

Jsem ráda že jí vidím, živou. Ale nechápu, proč si nepamatuje svoje jméno, ale mě jo? Jak je to vůbec možné? Nic, podala jsem ji spanku, mezi mřížemi.

Ellie mi podala sponku, mezi mřížemi a já jsem ji hned strčila do zámku.
   Učila jsem se odemikat bezpečnostní zámky, takže tohle bude hračka.
Nejdříve jsme musela zjistit, kolik je tam těch zobáčků. Pak jsem tak začala šťourat a různě pohybovat se sponkou. ,, Aha! Bingo!" zakvýkla jsem radostí, když ten zámek konečně povolil a cvakl na znak, že jsem odemkla.

Odekla to! Ona to odemkla. Hned jak otevřela dveře, jsem jí padla kolem krku a pevně stiskla. Neměla jsem v plánu jí v bližší době pustit.

Hned jak jsem otevřela dveře, se mi vrhla kolem krku a pevně stiskla.
   Taky jsem se o ní strašně bála a stískalo se mi. Ale opravdu mě nemusí škrtit. Také jsem ji objala.
   Po chvilce obyjímání jsme vyšly nahóru po schodech. Tam jsme si musely dát bacha.

,, Hej, nech mě bejt! V klidu, chill!" zařval jsem na kámoše, který si ze mě dělal boxovací pytel. Super, tak já nejsem jen jeho týpek co mu musí dělat úkoly, ale ja jsem i boxovací pytel! ,, Hej, Joshi! Půjdeme, tady stejně nic nebude" zavolal jsem na něj.  Nevím proč jsem tak blbej, a nechal jsem se přemluvit, že půjdem prozkoumat opuštěnou chatku, uprostěd lesa.
    Nejlepší nápad! Super, že ja jsme takovej idiot!

,, Ale noták, bojíš se? Co Rei?" zahuláká na mě zpět. ,, Né, blázníš? Nebojím se jen--" uplčel mě křik z...podlahy? Wtf? Tenhle divna chatka má i sklep? ,, Pojď sem!" zařvu na něj a odhrnu divně nadzvedlej koberec. ,, No ty krávo! To je tajnej sklep!" zařval. ,, Ššš! Něco tam slyším" napomenu ho.
    On zklapne a poslouchá taky.

Vážně jsem slyšela hlasy? ,, Pomoc!" zakřičela jsem. ,, Neslyší nás" řekla Caysie a opřela se o zeď. ,, Hele, nemůžeme to teď vzdát!" řeknu i když si myslím, že je to k ničemu.

Nevím, proč se snaží. To ti kluci, za žádných okolností nemohly slyšet.
   Nebo asi jo, ale to musí mít super sluch.

,, Tak jo, na tři, " řekl jsem a začaly jsme počítat. ,, Jedna,, Dva...," ,, tří!" otevřeli jsme to, ale odletěli jsme až ke dveřím. Vztal jsem a pomohl Joshovi vstát. ,, Děkujeme vám, moc!" řekl ženský hlas. Otočil jsme se a předemnou stála Ellie. Ta Ellie, se kterou chodím do třídy. ,, Jsem tak ráda, že jste tady byli!" řekla a obejmula mě.
   Josh se na mě kušácky usmál. Zamračil jsem se na něj.

Pane jo! Já obyjímám Reie Smisse! No já se picnu! A teď mě taky objal.
   Má tak velké, ale přesto jemné ruce. Velkou mužnou hruď a na krku má vytetovaný kříž. Jak moc se mi líbí a ty jeho oči! Ztrácím se v nich.
   Jsou naprosto dokonalé! Jedno oko má šedo hnědé a to druhé má světle modro-zelené.

Vylezla jsem a uviděla Joshe jak mi podává ruku. Přijmu a on mi pomůže vylézt z toho strašného sklepu.
   ,, Co jste tam dělaly?" zeptal se a přitáhl si mě blíže. Trochu jsem se lekla, ale neodlepila jsem se od něho.
   Je mi příjemná, být v jeho přítomnost.
,, No, vlastně nás to sem uneslo" řekla jsem popravdě. Nevím, co to bylo. Jen si pamatuju, že jsme s Ellie byly ve školním sklepě a...Sakra! Škola! Děti?!

Tak ahojky, toto je další díl BUDOUCNOST VE SNECH. Já vím, že tam teď nejde moc o to co se Ellie zdá, ale nebojte, není to konec.

Čarovný den, přeji😋😊