everything goes well { ff Roger Taylor }

29. slyším ho

Probudila jsem se na zvuky, které vydávali ptáci. Myslela jsem si, že to je jen hrozný sen, ale ne, byla to skutečnost. Promnula jsem si oči. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám křičet o pomoc, nebo se na to vykašlat, protože mě stejně nikdo neuslyší.
Vstala jsem a začala křičet a bušit do okna. V tom se rozrazili dveře, ve kterých byl Jack a za ním Sarina.
Jack se ke mně rozešel a zatáhl mě za vlasy, což mě přinutilo si kleknout, pak mi dal velkou facku, při které mi vyletěla slza.
„odtud se už nikdy nedostaneš“ zařval na mě Jack a pustil mě.
Pak si to ke mě nakráčela Sarina.
„dneska zavoláš Rogerovi a řekneš mu, že se chceš sejít, jasný“ řekla a celá natěšená odešla i s Jackem pryč.
Opět jsem propadla v pláč.
Nemůžu lhát, po tom, co mi tak chybí.
Nevím co se mnou bude v budoucnu, jestli mě zachrání, a nebo umřu. Byla jsem až tak moc zoufalá, že jsem chtěla rozbít okno. Jediné co jsem tam udělala byla celkem velká prasklina, ale to bylo jediné co jsem zmohla. Pak jsem neměla sílu a usnula jsem.

Vzbudila jsem se až na kopnutí do stehna.
„Sarina tě potřebuje“ prskla po mě Jack.
„Jacku, prosím nedělej to“ zašeptala jsem.
„drž hubu“ začal být trochu nervózní.
Vstala jsem a doplahočila se ke dveřím. Vzal mě za zápěstí a vedl jako svého otroka do nějaké pracovny. Tam už byla připravená Sarina.
„ahoj, Jade“ řekla s klidem, jako bych byla její kamarádka.
Jen jsem sklopila pohled.
„takže, tady máš lístek, na kterém je napsáno, co řekneš Rogerovi, když s ním budeš telefonovat“ podala mi kus papíru, na kterém bylo napsáno, kde se sejdem atd.
„žádný blbosti, nebo tě zabiju“ řekla Sarina a namířila na mě nožem.

Vytočila jsem ho.
„Taylor“ promluvil unaveně, ale zároveň naštvaně.
„Rogi, tady Jade“ řekla jsem.
„Jade, kde jsi, okamžitě mi řekni kde jsi“ začal vyšilovat. Pevně jsem stiskla víčka k sobě, abych zahnala slzy.
„chci se sejít v Lynn's street“ řekla jsem mu ulici, kde skoro nikdo není.
„co se s tebou děje, tohle nejsi ty“ zeptal se.
„Rogi“ zašeptala jsem zoufale do sluchátka s nadějí, že u něho budu moci ještě jednou být.
„co se-“ neslyšela jsem ho, protože mi Sarina vytrhla sluchátko z ruky.

Schytala jsem facku a několik kopanců do břicha.
„žádný scény, chceš nás prozradit“ kopla mě ještě.
Jack mě vzal a odvedl zpět do sklepa. Tam mě doslova hodil na zem a odešel.
Pomalu jsem si přitáhla nohy k tělu. Všechno mě bolelo.
Ale to co mi dodávalo naději byl Roger. Určitě musí něco tušit, protože mě zná hodně dobře.
V bolesti a zoufalství jsem usla.

Chci se omluvit, že kapitola vyšla takhle pozdě, ale měla jsem trénink a ještě jsme psali test, takže...

                            Taylorová