everything goes well { ff Roger Taylor }

33. druhý důvod

Ráno jsem vstala. Byla jsem líná cokoliv dělat, ale dneska byl den jako stvořený na procházku. Šla jsem se oblíknout. Moje cesta vedla do kuchyně, kde byl Jack.
„můžu jít na procházku, nebo ani to nesmím" zeptala jsem se nepříjemně.
„Jade, víš proč nechci aby jsi šla na Queen" zeptal se, je jsem zakroutila hlavou a poslouchala.
„je to kvůli Rogerovi, protože by tě mohl vzít zpět a druhý důvod by tě zničil" řekl skleslým hlasem.
„jaký je ten druhý důvod" naléhala jsem.
„jelikož tě mám rád, tak ti to neřeknu, protože vím, co by jsi udělala" řekl mi.
„Jacku"
„dobře, ale varoval jsem tě" zakroutil očima.
„Roger chodí s Potgieter a i s ní přijel do King's Lynnu zahrát na koncert a představit jí rodičům. Jade přestal tě sledovat, nebo ty jeho chlapi už tě nesledují" ani na mě nekoukl a podal mi malý talířek. Věděl že když jsem naštvaná, tak házím s věcmi atd.
Nevzala jsem si ho a šla ven.
„Jade nech-" nedokončil větu, protože jsem mu do ní skočila.
„vrátím se" ujistila jsem ho.

---

Šla jsem okolo jednoho domu, ze kterého vylézal blonďatý chlap. Byl celkem podobný Rogerovi, celkem dost. Když jsem se na něj pořádně koukla, zjistila jsem, že to je on. Tolik mnou milovaný.
Stála jsem tam opodál a nic neříkala. Nechal si zkrátit vlasy, už je neměl dlouhé, ale kratší.
Asi ucítil můj pohled a koukl se na mě, hned jsem zklopila hlavu pohled, ale asi mě poznal.
Okamžitě jsem se rozešla pryč.
Jenže nebyla jsem jediná, kdo taky odešel, protože mě začal následovat. Kličkovala jsem co nejvíc to šlo, jenže za tu krátkou dobu tohle město moc neznám. Došla jsem k nějakému lesu a nikde jsem Rogera neviděla. Oddychla jsem si.
„tohle město znám" promluvil mi za zády. Nadskočila jsem leknutím, on si mě otočil a rukama přitáhl.
„Jade, chyběla jsi mi, kde jsi byla, proč jsi se mi neozvala, kdo tě unesl" začal mě zahrnovat otázkami.
„dej ze mě ruce" prskla jsem po něm.
„Jade, co je" zeptal se ublíženě a ruce měl furt na mě.
„mohla by jsi toho všimnout Sarina"
„nevěděl jsem, jestli ještě žiješ" už konečně ze mě ruce sundal.
„jo a proto jsi přestal hledat a domu jsi si přitáhl děvku" začala jsem zvyšovat hlas.
„neříkej Sarině děvka" tomu jsem se začala divit, protože jí vždy nesnášel.
„že já se vůbec divím" povzdychla jsem si.
„a co jsem měl dělat, přestat žít" taky začal křičet.
„nevím opravdu nevím, doufám že jsi aspoň šťastný" začala jsem už řvát na celé okolí a on to samé.
„možná, že šťastný jsem, mám všechno, zdravé dítě a přítelkyni" dítě, jako vážně.
„a teď jsi tam nebyla ty, možná že dokážu být šťastný i bez tebe" au to bolelo.
„Rogere, stejně oba víme, že bez sebe nemůžeme být, že se milujeme" řekla jsem mu v klidu a otočila se na odchod.
„ty máš Jade pravdu, miluju tě a Sarina je sice moje přítelkyně, ale sám nevím, zda jí opravdu miluji, nebo jestli si to jen nalhávám" povzdychl si.
Jen jsme k sobě došli a obejmuli se. Byl to zlom v nás obou. V obou panoval chaos, který byl způsoben nepřítomností toho druhého, ale teď to bylo takové, jako vždy.
„chyběla jsi mi" zamumlal mi do ucha a zamotal své ruce do mých vlasů.
„taky jsi mi chyběl" zašeptala jsem.
„kde tu bydlíš, jak jsi se sem dostala" opět na mě vychrlil otázky.
Nabídla jsem mu procházku, kde jsem mu všechno řekla.

„opusť ho a buď se mnou" zaprosil.
„Rogi, a ty by jsi opustil Sarinu" zeptala jsem se ho.
„možná jo"
„vždyť s tebou má dítě" začala jsem být trochu proti sobě.
„je to holka nebo kluk" zeptala jsem se.
„je to holka a jmenuje se Lola" řekl písně. Jen jsem kývla.
„je úžasná, hlavně malinká, ale s nesprávnou ženou" koukl se na mě. Po chvíli jsem si toho všimla.
„no, na mě nekoukej, já dítě zatím nechci" stála jsem si za svým.
„mě jedno stačí" řekl Roger a spolu jsme si sedli na lavičku.
„přijdeš večer na koncert, kluci by tě rádi viděli" zeptal se.
„nemůžu" řekla jsem smutným hlasem.
„hádám, že za to může Jack" jen tak si plácl.
„kdo jiný, ale bojí se, že bych ho opustila" Roger si mě otočil k sobě a zahleděl se mi do očí.
„spala jsem s ním, nebo jsi jeho" zeptal se hodně vážným výrazem, až mě to trochu vyděsilo.
„ne, už nejsem ničí" za tu dobu už jsem nepatřila ani Rogerovi, jenže být jeho je něco krásného.
„jsi, jsi jen a jen moje" řekl si, opřela jsem si o jeho čelo to své a usmála se. Po dlouhé době jsem ucítila jeho rty na mých. Byli stejné, stejně úžasné, jako předtím. Spolu jsme tam takhle seděli a povídali si o různých věcech. Oba jsme byli šťastní.

Yes, je to tu... Opět jsou spolu, ale tak lehké to nebude, protože jak jistě víte, tak má dítě...
Napište mi sem názor...

Taylorová