Pohled Dippra Už několikátou noc se mi udává sen o tom jak se vracím do městečka záhad, ale v mých snech po mém boku nestojí moje sestra, tudíž nějaká jiná postava... kterou mám bohužel zamlženou. Tyto sny nebyly až tak špatné znovu jsme objevovali záhady městečka a prožívali mnoha dobrodružství... ách jak já bych tam chtěl znovu být ale něco by tam chybělo nebo spíše někdo pokud typujete zlejdy tak jste na omylu chyběl by mi tam jeden malí trojúhelník. Už se zase setmělo co jsem proboha dělal celej den!? Vždyť jsem ráno vstal udělal si kafe sednul si k novému deníku a bum!!! Je večer a začínám pociťovat docela hlad no jo kdo by taky neměl hlad když celý den nic nejedl. Co bych si udělal „třeba palačinky”vykřikl jsem ani nevím proč asi ta samota protože od doby co jsme odjeli z městečka tak se toho hodně změnilo protože už je to pět let to je šílený tak dlouho... No ni splátky k tomu co se změnilo s Mabel jsme se odstěhovali od rodičů a chvíli bydleli spolu ale ta její šílená povaha a jak pořád loví ty kluky...hehh jo pořád ji to nepřešlo. Tak jsme se rozhodli že se také rozdělíme. Teď má každý svůj byt já nájem platím z platu v kavárně ale baví mě to tak si nestěžuju... S Mabel se potkáváme skoro každý den protože ona pracuje hned v budově vedle prodává svetry ty nejoriginálnější na světě no řekněte kde by jste sehnali svetr se svítící žárovkou nebo s uříznutou hlavou jednorožce ano po její zkušeností s jednorožci je moc v lásce nemá. Na něco jsem zapomněl při tom vyprávění ale na co... na co... „grrrr“ uslyším kručet své břicho „no jasně ty palačinky“ jdu si je udělat najím se a půjdu spát už se těším na další sen z městečka... O hodinu později Tak a teď spát... Už ležím a zavírám oči. Ihned jsem usnul a stojím na jiném místě než před chýši, stojím v lese a najednou slyším ten hlas, ten hlas co jsem neslyšel už tak dlouho ale poznal bych ho kdykoli a kdekoli „Pinetree!“ zavolá Bill ihned se otočím a stojí tam nějaká osoba ve stínu stromů. Udělá krok dopředu a je to kluk tak 18-19 let. Žluté vlasy září jak se od něj odráží paprsek slunce a ty zlaté oči jsou úchvatné žlutý svetr s okem a černým motýlkem, černé kalhoty v kterých vypadá vážně dobře... „Ahoj Pinetree dlouho jsme se neviděli chyběl jsem ti” přemýšlím co mu mám říct ale co? Říct mu že jsem ho vidět nchtěl, že my po těch posledních prázdninách začal chybět, že jsem si to uvědomil pozdě... Nebo mu lhát a říct jednoduše ne? Vlastně co řeším je to jen sen!! „ne” řekl jsem stručně ale asi to nezabralo „ty my lžeš vidím ti to na očích” zasmál se sakra nikdy jsem neuměl lhát dobře. „Pinetree vrať se prosím” to mě zaskočilo kam bych se měl vracet a proč mi to říká zrovna on „ proč se mám vrátit ?" Najednou je nějak moc blízko u mně a já se začínám bát chytne ne já zápěstí to mě začalo následně pálit a když se pustil měl jsem tam... tetování!!! S Billem a cihličky a tak. „Počkam na tebe v lese Pinetree” a najednou zmizel. Ihned jsem se probudil a říkal si že to byl jenom sen, ale pro jistotu se podívám na ruku a ztuhnu je tam... je tam to tetování. Otočím se na stolek vedle postele a rozsvítím lampičku a všimnu si papírků na kterém jsou nějaké znaky které poznám z deníku zlejdy Forda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak pro tuto kapitolu to utnu pokud budete chtít další tak se ozvěte a sorry za chyby 😅 Budu ráda za jakýkoliv komentář a radu.
