Tak zase zpátky... v Gravity Falls.

Kapitola šestnáctá... záchrana přeměnou nebo-li už na vždy spolu

Ale tohle pohádka vlastně je...

Bill

Je tu šance mou lásku zachránit... Bojím se, že mu zničím život, jsem sobecký... Ale nezvládnu to tu bez něj...

Luskl jsem prsty. Modrý plamen nás pohltil a my se ocitli u mě doma... V dimenzi, kde není nic logického... Není tu nic pro co bych mohl žít... Až na tu mrtvolku v mé náruči... Pokládám ho na zem opatrně... Luskl jsem znovu a v mé ruce se objevila dýka... „ Doufám, že to vyjde... Dělám to poprvé a na posled..." Mluvím k němu i když vím že mi neodpoví... Celou dobu mám v očích slzy.

Dýkou jsem přejel po mém zápěstí a ihned se začala valit krev. Nakreslil jsem do písku zvěrokruh... A nakapali tam mou démoni krev... Dippera dál do prostřed... Díky jeho démoni části by ten rituál měl vyjít... Sedám si na zem do tureckého sedu... Odříkávám slova v démoním jazyce a začínám se vznášet ve vzduchu... Oči mi začali modře svítit stejně jako se rozzářila má krev... Tělo se vzneslo do vzduchu též... Začalo ho obklopovat žluté světlo. Teď už nic nevnímám, jen stále dokola opakuji slova.

Pohled třetí osoby

Dipper se začal měnit... Oči mu svítili žlutě... Tělo se mu nepřirozeně škubalo. Jako když se loutce zamotají provázky. Najednou vše přestalo a Bill padl na zem. Vyčerpání si vybralo svou daň... Dipper se nadechl a pomalu se snesl k zemi... Bill se nárazem vzpamatoval, postavil se a doběhl k mladému démonu. Ten otevřel oči a začal kašlat. Bill ho obejmul... Oba se přenesli do chýše... A v objetí usli spokojeným spánkem...

Ta dá to je už vážně oficiální konec... Dobrý konec... Špatný si nechám na někdy jindy... V životě bych neřekla, že tu knížku někdy dopíšu... Chci moc poděkovat všem čtenářům... Za hvězdičky a komentáře... Jen díky vám jsem to dopsala....

Tak papá u dalšího příběhu...