Brown-Eyed Soul |CZ STONY FANFICTION|

3. Kapitola

,, Co se děje?'' řekne a uculí se. Já znervózním. Tak Steve to zvládneš. ,, Tony. Já nejsem ten kdo si myslíš.'' řeknu a sklopím hlavu. ,, O čem to mluvíš?'' zeptá se mě a chytí mě za ruku. Mě zčervenali oči a v nich se rojily slzy. ,, Nejsem Steve Ross, ale Steve Rogers. Možná mě znáš jako kapitána ameriku. Dělala jsem s tvým otcem Howardem . . . .'' začnu mu všechno vysvětlovat. Vysvětlil jsem mu, proč tu jsem. ukázala jsem mu důkaz, že jsem to já Rogers. Vyprávěl jsem mu, jak v budoucnosti zachránil celou galaxii a jeho smrt. My jsme spolu s Tonym byli i když byl i s Peper. ,, A nemůžu tu zůstat. Už teď moc měním budoucnost.'' řeknu mu a on zpozorní. ,, Steve. . . . Nechci, aby si odešel.'' řekne mi. Jeho oči se plnili slzami.

,, Tony. Já tu nemůžu zůstat. Já-'' nevěděl jsem, co říct a tak se toho chytil Tony. ,, Já tě nenechám odejít. Já nechci.Je mi jedno, co všechno se stane v budoucnu. Já vím, že chci být s tebou.'' řekne mi a já nedokážu říct ne. Nevěděl jsem, co říct. A za chvíli se jeho rty dotkly těch mých. Za chvíli jsme skončili zase v Tonyho ložnici. Usínání vedle něj je úžasný. Přemýšlím, jestli nezůstanu, ale to nejde. Co by se stalo, kdybych tu zůstal a nevrátím se?

V současnosti. . .

,, Bennere, proč to nefunguje?''zeptá se Falcon. Steve se nevrátil. Ten přístroj ho nevrátil. Měl vrátit kameny a vrátit se zpátky. Ale ono nic. ,, Netuším. Zřejmě někde zůstal.'' řekne Benner a všichni se bojí, že Steve udělal to, co si všichni myslí. 

Zpět do minulosti . . . .

Přemýšlí nad tím, co se bude dít dál. Nevím, jestli se mám vrátit s nechat tu Tonyho. Svědomí mi to moc nedovoluje. Jedna část mysli mi říkala, že musím odejít a druhá část mi říkala, že ho tu nemůžu nechat a že ho hrozně moc miluji. No za chvíli jsme zase oba usnuli a já i ve snu přemýšlel, jestli tu s Tonym zůstanu a nebo odejdu.

Další den . . . .

Vzbudilo mě světlo slunečního záření z okna. Opatrně jsem vstal a odploužil jsem se do kuchyně. Udělám snídani a k tomu budu ještě přemýšlet nad svým rozhodnutím. Kuchyň byla nedotčená. Zřejmě Tony moc nevaří. No spíš vůbec. Vytáhl jsem pánvičku a začal jsem dělat vajíčka. Pak i slaninu a udělal tousty v toustovači. Ty vyskočily a přistáli na talíři. Vše jsem perfektně nachystal, aby to nějak vypadalo. Chtěl jsem Tonymu udělat radost.

Mezitím Tonyho pohled . . . .

Vstal jsem z postele a Steve tu nebyl. Obával jsem se, že se vrátil do jeho budoucnosti. Do roku 2024, kde já už nejsem. Přišlo mi to divné, když mi někdo začal vyprávět o mé smrti, která se stane za víc jak 10 let cca tak 14. Šel jsem do pokoje, kde jsem ho ubytoval. Ve skříni pořád byl jeho oblek a štít. Což znamenalo, že je pořád tady.

Tak znova k Stevemu pohledu . . .

Jak jsem připravoval skleničky, ovinuli se okolo mého pasu Tonyho ruky. ,, Já už myslel, že jsi odešel.'' zašeptá mi do ucha. Potom jsme oba posnídali a uklidili jsme nádobí. To Tony asi taky nikdy nedělal. Šlo to vidět. Potom jsme odešli zase do dílny. Oblek už dneska bude možná hotový. Netuším. Podle plánů to nepoznám, protože je v nich zmatek a je jich strašně moc.

Podle mě se v tom vyzná jedině Tony. Jeho písmo je sotva čitelné a plány má celé popsané poznámkami. Plány byli 4. Pomáhal mu k tomu Moula. Přístroj, kterému to moc nejde a furt mu vyhrožuje, že ho prodá nějaké škole k věděckým účelům. Ten se vždy lekne a snaží se víc. To je i Tonyho účel. 

Za chvíli bylo hotovo a my jsme se vrátili zpět na horu. Šli jsme se převléct do plavek a šli jsme ven do bazénu. Ten byl krásně azurově modrý, okolo písek, lehátka a slunečníky. Bazén byl osvěžující. Po takových deseti minutách v bazénu jsem si šel lehnout vedle Tonyho. V tu chvíli jsem si řekl, že mu řeknu mé rozhodnutí. 

,, Tony?'' zeptám se ho a na lehátko si sednu a on se taky posadí. ,, Co?'' zeptá se nervózně, protože zřejmě ví, co chci říct. ,, Už jsem se rozhodl.'' řeknu a Tony zase zpozorní. ,, Jak?'' zeptá se mě zvědavě. Já hlasitě polknu a nadechnu se. Steve, to zvládneš. 

Omluvám se, že dlouho nevyšla kapitola. Uzavírali se známky a já jsem toho měla hrozně moc kvůli tomu, že jsem dlouho byla nemocná a taky jsem dělala minulý týden asi 3 referáty a nakonec vše dobře dopadlo takže teď by mohlo vycházet víc dílů. ; )