Brown-Eyed Soul |CZ STONY FANFICTION|

5. Kapitola

Kdysi jsem si nemyslel, že budu s Tonym a budeme mít spolu malého Starka. V životě  A momentálně jsem v tom s ním. S Tonym jsme spolu byli na tajno. Jako teď. Peper to neví. O našem vztahu nikdo nevěděl. Natasha a Benner něco tušili, ale nijak jsme to neřešili. Potom jsme se oba domluvili, že zítra pojedeme ke gynekologovi. K soukromému. 

Zbytek dne jsme se spolu koukali na filmy. Bylo mi furt zle, ale zpříjemňoval mi to pocit z toho, že už vím proč. Nebylo mi to ani nepříjemné. Uklidňoval mě jenom ten pocit, že člověk s kterým to mám je ten, kterého nejvíc miluju. Člověk vedle mě mě přesvědčil, abych s ním tady zůstal a strávil s ním celý zbytek života. 

Další den . . . 

Ráno mě probudila ostrá záře vycházející slunce. Nepříjemně mě to probudilo. Vstal jsem a měl jsem namířeno do koupelny. Hned u prvního kroku, se mi zatočila hlava. Opřel jsem se o stůl a pořádně jsem se nadechl. Tím jsem zase probudil Tonyho. Zděšeně se na mě podíval, ale já jsem mu hned řekl: ,,Vše je v pořádku.'' Má odpověď byla očekávaná. Jeho pohled mi říkal jedno - já vím že ne. 

V pořádku jsem přešel přes celý pokoj a vešel jsem do koupelny. Tam jsem se svlékl a šel do sprchového koutu. Pustil jsem na sebe studenou vodu, která mi stékala z vlasů až po celém zbytku těla. Byla to ta nejkrásnější svěží sprcha, co jsem za poslední roky zažil. Sice můj stav to nezlepšilo, ale co. Stav myšleno - bolení břicha a křeče. Po nádherné sprše jsem vyšel ze sprchového kouta a vzal jsem do ruky ručník a usušil jsem si s ním nejen tělo ale i vlasy. 

Vyšel jsem z koupelny, aby jsem si vzal oblečení, ve kterém pojedeme  do nemocnice ke gynekologovy. Prohrabával jsem se v kupě oblečení. Najednou mě Tony začínal objímat zezadu. Chytil jsem ho za ruku, otočil jsem se a dal jsem mu pusu.

,, Musím si něco vybrat na oblečení Tony. . . '' řekl jsem mu, zasmál jsem se a otočil jsem se k němu zase zády a začal dál vybírat. Jeho to nijak netrápilo, že tam stojí jenom v boxerkách. hlavně, že chce vyjet, co nejdřív. Nijak ho to moc netrápilo. Potom si to uvědomil a šel se umýt a převléct. Vzal jsem si na sebe bílé triko a tmavě modré džíny. Samozřejmě nové s čisté spodní prádlo a ponožky. Vzala jsem si to s sebou do koupelny.

V koupelně jsem se převlékl do všeho, co jsem si vybral. Pak jsem si vyfénoval vlysy a upravil jsem si je. Potom jsem se koukl do zrcadla,  jak vypadám a pak jsem se odebral zpět do ložnice. Během přechodu z koupelny do pokoje se mi zase udělalo strašně zle. Sedl jsem si okamžitě na postel a počkal jsem než mě to nepřešlo. Bylo mi dost blbě. No netrvalo to moc dlouho, díky bohu. 

Šel jsem směrem ke dveřím, které mě dovedli na chodbu. Poté jsem šel ke schodům a pomalu jsem je sešel Dole na mě už čekal nedočkavě Tony. Byl vystresovaný a nadšený. Nedivím se mu. Já jsem taky. Jen čekám, za jak dlouho mi začne být zase blbě. Za jak dlouho se to zase stane - za 5 nebo 10 minut. Nebo za hodinu a co kdyby vůbec? Je to 50 na 50. Buď to, to, to a nebo to.

Oba jsme šli rovnou k hlavním dveřím. Tony je otevřel s úsměvem na tváři, který mou nervozitu odhodil stranou, ale jen na takových 5 minut. Potom zamkl vilu a šel mi rychle otevřít dveře od auta. Gentlemanským gestem mi ukázal, abych si sedl, a tak jsem si sedl do sedadla spolujezdce. Zapnul jsem si pás a čekal jsem než Tony obejde velmi drahé a hezké auto. Za chvíli vejde do auta a nastartoval auto. Trochu mě to znervóznilo, ale nenechal jsem to na sobě znát.

Cesta autem byla nádherná a ani nebyla zdlouhavá, co mi ani nevadí, ale kdyby byla delší, tak nevadilo by mi to. Cesta trvala ani ne 30 minut a byli jsme na parkovišti Malibské nemocnice. Nervozita začala znova panovat. Znovu a zas. Nebyla to příjemná atmosféra. Pak Tony vypnul motor auto a oba jsme se hluboce nadechli a vydechli.

Jako první jsem otevřel dveře já a pak Tony. Rozhlédl jsem se po okolí. Ohlížel jsem se sem a tam. V životě jsem nebyl tak nervozní jako dneska. Najednou mě Tony chytil za pas zezadu. Trochu jsem se lekl, protože jsem to nějak nečekal. Vzal mě za ruku a zašeptal mi do ucha: ,,Hlavně v klidu. '' Znovu jsem se rychle nadechl a okamžitě vydechl a společně s Tonym jsme vyrazili k Malibské nemocnici.

Šli jsme rovnou k velké, bílé a moderní nemocnici. Dech se mi čím dál víc a víc zrychloval. Myslela jsem, že tam ani dojít nezvládnu, jak jsem byla nervózní. Nikdy jsem se takhle vystresovaně a nervózně necítila. Vzpoměla jsem si na mamčina slova před tím, než s taťkou měli autonehodu. ~To zvládneš. Já ti budu věřit vždycky.~ Vždycky jsem věděla, že oni se mnou jsou pořád. Vždy jsem v to doufala. A věřím v to do teď a vždy budu, jelikož mi oba dva strašně chybí.

Jakmile jsme vešli do budovy nemocnice, naběhl mi okamžitě mráz po zádech. Vždycky jsem měla tento pocit a nesnášel jsem chození k doktorům. Šel jsem s Tonym po dlouhé chodbě až na její konec, kde byl výtah, který nás vynesl do 3. patra, kde jsme měli namířeno do čekárny ke gynekologovy. Nervózně jsme čekali, než vyjde sestřička a zavolá nás dovnitř. Ani jsme dlouho nečekali, protože v čekárně nikdo kromě nás nebyl a ti před námi už dávno odešli a mezi tím co jsme ani ne 3 minuty čekali v čekárně gynekoložka, protože jsem to potom zjístila, že mě bude ošetřovatelství žena, si chystala papíry na vyplnění a tak dále. ¨

Vstal jsem i s Tonym ze židle a spolu jseme vešli do místnosti, která mi připomínala nevím co, ale něco ano. Sedl jsem si na místo, kde mi doktorka ukázala. Začala se mě ptát, jak jsem si dělal test. Doktorka jenom kývla a ukázala mi, ať si lehnu na lehátko, že udělá ultrazvuk. Já jsem si lehl, doktorka se na kolečkové židli otočila a vstala z ní a šla přímo ke mě. Vzala nějaký modrý ale průhledný gel a namazala mi ho na břicho. 

Potom vzala hlavici, správný název je sonda ale co že, a projížděla mi s ní po břiše. Mezitím se Tony radoval a doufal, že se to tím ultrazvukem potvrdí. Doktorka pořád hleděla do monitoru než zhodnotila posudek. Potom přístroj vypnula, hlavici odložila na stůl vedle monitoru přístroje a gel mi z břicha otřela. Já i Tony jsme byli nervózní z toho, co řekne.