Heda

#6

Lexa:
Konečně poslední schůze za mnou, papíry na zítra připravené a já můžu jít domů se léčit z kocoviny. Už nikdy nepiju.

Odemkla jsem dveře od bytu. Šla jsem si napustit sklenici vody s kterou jsem zapila další prášek. Svlékla jsem se a šla spát.

Clarke:
Vzbudila jsem se odpoledne. Bylo mi celkem dobře až na menší bolest hlavy. Ten hlad, ale nešel ignorovat. Vstala jsem a vydala se do kuchyně. U stolu seděla Raven a dělala něco na počítači. „Octavie už odešla?" Zeptala jsem se. „A-ano." Vyjekla vystrašeně a rychle se otočila za mým hlasem. Vyděsila jsem ji, nebo že by snad svědomí?  „Máme něco dobrého k jídlu?" Položila jsem otázku na kterou jsem předem znala odpověď. „Ne." Odpověděla jednoznačně. „Pizza?" Bouchla jsem lednicí v které se nacházel kousek másla a dvě piva. Začala jsem vytáčet rozvoz pizzy.

Po hodině ztracené na gauči u seriálů konečně někdo zazvonil. „Běž otevřít!" Zakřičela Raven z jejího pokoje. „Of course Heda." Zamumlala jsem a protočila oči. „Měly bychom na to stupidní The 100 přestat koukat." Vyšla z pokoje a obě jsme propadly záchvatu smíchu až jsem málem zapomněla na poslíčka pizzy za dveřmi. „Je tu Raven?" Místo rozvozu tam stál rozzuřený a udýchaný Bellamy. Obě nás hned smích přešel. Raven si před něj stoupla a smířila se s následky. Měla tohle čekat hned když poprvé ojela Octavii. Bellamy už natáhl ruku, že Raven praští do obličeje, ale já si před něj stoupla a  pěst mu chytla. Fuck bolelo to víc než jsem si myslela, že bude. „Snad bys neuhodil holku." Řekla jsem naštvaně. „Ublížila mojí sestře, Clarke." Řekl klidnějším hlasem. „Um Polis 6? Šunková pizza?" Ozval se vyděšený hlas mladého klučiny za Bellamyho zádama. „Pojďme si v klidu popovídat u pizzy a The 100." Oznámila jsem s úsměvem a pizzu převzala.

„Raven, proč si jí přestala odepisovat?" Začala jsem být naštvanější než Bellamy když sem přiběhl. „Miluju jí Clarke, nechci jí ublížit tím, že nejsem pořád vyrovnaná s tím kdo jsem." Odpověděla smutně a vstala od stolu. „Tohle bys měla říct jí a nenechávat jí brečet doma v posteli." Ozval se Bellamy. Přistoupila jsem k Raven a objala jí. „Máš pravdu." Vysmykla se z mého objetí, popadla klíče a rychle vyběhla ze dveří. Zmateně jsme se na sebe s Bellamym podívali a pak se usmáli.