Heda

#9

Clarke:
Unknow Number: Nechceš se dnes sejít v Neonu? :)

Já: Nemůžu, dostala jsem práci. Jdeme to oslavit s kamarády do restaurace. :p

Lež, nikam se mi nechce.

Unknow Number: Wow gratuluju, snad nebude tvůj šéf přísný. :D

Já: Vypadá tak, ale nic co bych nedokázala: :)

Odložila jsem telefon s úsměvem na tváři. Stále mam okno jak tajemná černovláska vypadala, co měla na sobě nebo její jméno. Řekla mi ho vůbec? V polospánku jsem si sáhla na krk a rychle otevřela oči. „Kurva!" Vykřikla jsem když jsem na svém krku nenahmatala náhrdelník který jsem kdysi dostala od svého táty. Zvedla jsem se z postele, rozsvítila světlo a začala ho hledat v posteli. Po dvaceti minutách marného hledání všude možně jsem to vzdala a v slzách usnula.

„Dobré ráno, Clarke." Řekla rozespalá Raven když jsem vešla do kuchyně. Bez odpovědi jsem se rychle začala připravovat do nové práce protože jsem klasicky zaspala.

Lexa:
Kde je? Už tu měla být před deseti minutami. Koukala jsem naštvaně na hodinky na svém zápěstí. V tom se ale rozrazily dveře a v nich stála udýchaná blondýnka. „Jdeš pozdě." Řekla jsem naštvaně. „Omlouvám se, slečno Woodson." Sklopila hlavu a omluvila se.

Clarke:
„Máme schůzku, Clarke. Projdi si tyhle papíry a posaď se vedle mě." Lexa mi podala složku papírů. Usmála jsem se na ni, ale když jsem se chystala si ji vzít všimla jsem si náhrdelníku na jejím krku. Byl to můj náhrdelník. „Děje se něco? Jsi bledá Clarke." Řekla vyděšeně Lexa a podala mi sklenici vody. „Vše v pořádku." Neupřímně jsem se usmála a začala si pročítat plán na tábor u moře. Začali přicházet do Lexy kanceláře různi muži a zdravili nás. Byla jsem zmatená tak jsem pozdravy jen opětovala a dále se koukala do papírů. „Jsem ráda, že jsme se tu dnes sešli." Začala mluvit Lexa vedle mě a tím připoutala mou pozornost. Nedivím se, že zrovna s ní jsem ten večer jela domů. Pouze jsem na ní zírala a snažila si vzpomenout. „Omluvte nás." Řekla Lexa a chytla mě silně za zápěstí. „Clarke co se s tebou sakra děje? Probuď se a pracuj." Zakřičela na mě naštvaně Lexa a vrátila se zpátky do kanceláře. Zhluboka jsem se nadechla a následovala ji. „Máme v blízké době v plánu tenhle tábor." Spustila prezentaci a já už se nevěnovala jejím úst ale co z nich vychází. „Pojedeme 6 lidí od nás a dvě základní školy. Seznam lidí co na děti budou dohlížet není celý. Zatím mám jen sebe, Clarke a Nyka. Kdyby se chtěl někdo přihlásit jako dobrovolník může kdykoliv zamnou přijít." Pojedu s Lexou někam daleko? Sama? Já a Lexa? Já a žena která neví, že jsme spolu spaly a teď je moje šéfová? „Tábor se bude konat za měsíc, na čtyři týdny." Ukončila svojí řeč. Všichni se rozloučili a odešli.
„Snad nevadí, že jsem tě už zapsala jako svoji pravou ruku Clarke." Řekla až byla kancelář prázdná. „Samozřejmě, že ne." Usmála jsem se i když jsem vevnitř umírala.