TAXI DRIVER || gay story

Part 1: TAXI DRIVER

Lukáš:

Když po cestě z kavárny zakopnu a málem na sebe vyliju právě koupenou kávu, už mě to ani nepřekvapuje. Mám Den blbec a při takovýchto dnech štěstí jednoduše není na mé straně. Pokud normálně je, tak tyto dny vždycky někam zalézá. Nejspíš prostě potřebuje dovolenou a když o tom tak přemýšlím, mně by se taky hodila.

V hlavě si představuju, jak touto dobou za hodinu budu ležet na gauči a cpát se zmrzlinou a na pár minut mi to pomůže zapomenout na to, že místo toho stojím v největším parnu na Václavském náměstí a čekám, až mi přijede taxík, který jsem si před pár minutami objednal přes Uber a který stále nikde.

Praží na mě slunce a přes jeho paprsky sotva vidím před sebe. Samozřejmě, že jsem si musel zrovna dneska zapomenout brýle. Jediné, co si přeju je, abych už konečně mohl být doma, kde na mě okolní svět nedosáhne.

Jenže to ještě musím přežít cestu přes celou Prahu v tu nejhorší možnou hodinu, kdy všichni jezdí domů a Praha je tak celá ucpaná. V duchu prosím štěstí, ať alespoň na minutku nastoupí do práce, slituje se nade mnou a nechá mě projet celou Prahou bez toho, abych se někde zasekl.

Nebo spíš mého taxikáře, který už má mimochodem čtvrt hodiny zpoždění. Tentokrát to nesvádím na štěstí, protože Uber taxíky mají zpoždění skoro vždycky.

Auto nakonec přijede až za půl hodiny. To už mi dochází trpělivost a nervózně přešlapuju z nohy na nohu. Řidič si toho očividně všimne, protože vytáhne okénko, kývne na mě a omluví se.

Zamumlám něco ve smyslu, že to nevadí, ale špatná nálada mě stále neopouští. Nasednu do auta a chci si sednout dozadu, ale řidič mi nabídne, ať si sednu k němu. Tak teda dveře od auta zase zavřu, přesednu si dopředu a tašku s počítačem si položím na klín. Hned, jak se připásám, kluk se rozhlédne na obě strany a pak se rozjede. Obdivně hvízdnu, když přitom auto nevydá skoro žádný zvuk.

Slovo kluk asi není to nejlepší oslovení. Muž sedící vedle mě vypadá, že může být klidně o několik let starší než já. Hnědé vlasy, o několik odstínů tmavší než jsou ty moje, má jen ležérně upravené v takovém tom sexy rozcuchu. Na sobě má černé kalhoty, šedivé triko a přes to pohozenou tmavě modrou džísku. Sluší mu to, čehož si je podle mě vědom, vzhledem k tomu jak uvolněně sedí a sebevědomě se usmívá. Je opravdu přitažlivý, pomyslím si, ale myšlenku zase zaženu, protože na tohohle fešáka doma stejně nejspíš čeká krásná manželka. Nechci si ani dělat naději.

Prvních pár minut jedeme v tichosti. Pak dojedeme na první semafor, máme červenou, řidič zastaví a otočí se mým směrem. Pravou ruku nechává na páce a levou drží volant.

Povzdechne si. ,,Provoz je touhle dobou fakt hrozný."

I když nemám chuť do řeči, odpovím.,,To teda. To proto jste měl takové zpoždění?"

Překvapí mě, když se muž neurazí a místo toho po mně střelí pohledem a nepatrně se zasměje.,,Ty se toho teda nebojíš," podotkne a já myknu rameny.

,,Ano, proto a taky jsem trochu zabloudil," přizná po chvíli,,, jsem tady teprve pár týdnů, přestěhoval jsem se za prací, poté co mě z jedné vykopli a teprve se tady zorientovávám."

,,Aha, to chápu."

,,Promiň, že jsi musel tak čekat," zopakuje a já si všimnu, že mi tyká, takže to neřeším a rozhodnu se mu tykat taky.

,,To je v pohodě," řeknu a tentokrát to myslím upřímně,,, jen jsem měl špatný den, to je vše."

,,Co se stalo?" zeptá se a já jen pokrčím rameny.

,,Ále, nějak se mi celý den nedařilo. Hned ráno mi ujel autobus, takže jsem dorazil pozdě do práce. Pak jsem se srazil s vedoucím, který se na mně pořádně vyřádil, no, a pak už to jen pokračovalo."

,,To znám," odpoví chápavě, ,,některý dny se už probudím špatně a pak je celý den v háji."

Usměju se. Přesně to jsem měl na mysli.

,,Jak se ti zatím líbí Praha?" zeptám se, aby řeč nestála. Řidič si dává chvilku na čas, na semaforu naskočí zelená a on šlápne na pedál a pomalu se rozjede. Teprve, když se vymotáme z křižovatky a zahneme za roh, promluví.

,,Ale jo, docela to jde," řekne,,, to víš, je to velký město a já doteď bydlel na vesnici, takže si ještě zvykám na všechny ty davy lidí a aut... ale líbí se mi tady."

Přikývnu.,,Jo, Praha je v tomhle ohledu strašná, ale za ty památky to stojí. Určitě si to tady zamiluješ."

,,To taky doufám. Ale chybí mi ta příroda a lesy, na které jsem byl zvyklý z domova."

,,Zkus se někdy projít kolem Vltavy," navrhnu, ,,tam jsou krásný parky."

,,Plánuju to," odpoví a na chvilku odhlédne od silnice, aby se mi podíval do očí,,, až bude čas."

Nepatrně se usměju a mám co dělat, abych udržel oční kontakt a neuhnul pohledem pryč. Nemám takovéhle pohledy rád, mám vždycky pocit, že mi dotyčný člověk vidí až do duše a ví všechna moje tajemství. Všimnu si, že si mě řidič se zájmem prohlíží a nepříjemně se ošiju. Je to na mně vidět, že jsem gay? Nechci ho hned odradit.

Řidič si všimne, že je mi to nepříjemné a tak s drobným úsměvem sklopí pohled a vrátí se zpátky k řízení. Chvilku nic neříká, dokud nedojedeme k dalšímu semaforu a nejsme nuceni zastavit.

Zakroutí nechápavě hlavou.,,Ty semafory jsou strašný," zlobí se,,, člověk ujede sotva dva kilometry a už zase stojí."

Nic neříkám. V hlavě si pomyslím, že ujet v Praze dva kilometry bez zastavení, obzvlášť v téhle hodině, je takřka nemožný čin a že to bude zázrak, pokud se domů dostaneme před setměním. Jestli se teď zasekneme v nějaké koloně, dost možná tam budeme nuceni stát několik hodin. A já netuším, co bych si s ním povídal. Jen z té představy mě zamrazí. Dneska opravdu není můj den a určitě bych řekl něco špatně. Navíc, jeho přítomnost mě uvádí do rozpaků a je těžké se soustředit na konverzaci, když jste už dva roky single a na vás se koukají dvě velké hnědé oči, které patří člověku, co vás tak přitahuje. Nervózně sklopím pohled na svoje nohy a chytnu do rukou popruhy své tašky. Nevědomky je nechám projíždět mezi svými prsty.

Řidič ze mě ale stále nespouští pohled, tak se pokusím alespoň napodobit úsměv.

,,Kristián," řekne a podá mi ruku.

,,Lukáš." Usměju se na něj a on mi stiskne ruku, se kterou si s ním potřesu. Nervózně se zasměju.

,,Rád tě poznávám, Lukáši."

*
*
*

První dojmy? ❤️

Příběh nebude nijak dlouhý, plánuju tak 10 - 20 kapitol, možná i míň, ráda bych ho totiž napsala přes prázdniny. Bude celý vyprávěn z pohledu Lukáše.

Další kapitola vyjde 19. 7. 19, protože do té doby jsem pryč. Pak už by však měly vycházet pravidelně a to každý pátek.

Doufám, že dáte tomuhle příběhu šanci a brzy naviděnou u další kapitoly. ❤️