TAXI DRIVER || gay story

Part 6: WILL YOU?

Když se naše rty oddělily a já bezdešně zalapal po dechu, napadlo mě, co se stane teď, když jsme se s Kristiánem políbili. Měl bych ho pozvat na rande nebo čekat, až pozve on mě? A co když mě nepozve, protože to pro něj nic neznamenalo?

Jediný pohled do Kristiánových očí mě však ujistil o nepravdivosti mých posledních slov. Jeho úsměv ze mě vymazal všechny pochyby a otázky a prostě jsem ho políbil znovu. Toho pocitu jsem se nemohl nabažit a vypadalo to, že Kristián je na tom stejně.

Když jsme se od sebe konečně zase odtrhli, oboum nám na tváři pohrával ten nejširší úsměv.

,,Luky," zašeptal mi Kristián do ucha, zatímco mi chytil tvář do rukou a bříšky prstů mi jemně přejížděl po tvářích.

,,Takhle už mi dlouho nikdo neřekl," vydechl jsem.

Kristián se na mě znovu usmál. ,,Tak já ti tak budu říkat pořád."

,,Neřekl jsem, že se mi to líbí."

,,Já vím, že jo," drnknul mě do nosu, ,,a teď, pokud bys souhlasil, tak co kdybychom vylezli z tohohle auta a někam zašli?"

,,Hmm, to zní zajímavě," nadzvednu laškovně jedno obočí, ,,a kam mě pan Úžasný vytáhne?"

,,Zas tolik mi nelichoť nebo se tady rozteču," zasměje se Kristián, ,,a uvidíš, je to překvapení."

Hned mi na jazyk naskočí, že nemám překvapení rád, ale tuhle poznámku spolknu.

,,Nemáš překvapení rád, co?" Prokoukne mě Kristián.

,,Tak nějak."

,,Věř mi, tohle se ti bude líbit," mrkne na mě a pak vystoupí z auta.

Chvilku zápasím s pásem a proto než si stihnu otevřít dveře, Kristián přeběhne ke dveřím spolujezdce a otevře mi.

,,Tak pojď," řekne a podá mi ruku. Chytnu ji a s červenými tvářemi se nechám vytáhnout.

Kristián za mnou zavře dveře a pak spolu ruku v ruce vyrazíme do města.
Vstříc dobrodružství a novým zážitkům.

,,Dnešek je nakonec přece jen fajn den," řeknu, když mě Kristián vezme nejdřív do kavárny na slíbenou zmrzlinu a pak mě donutí vyšlapat s ním kopec za městem. Nakonec to za to však stojí, protože ten výhled je k nezaplacení.

Sedneme si na lavičku a Kristián se na mě, dnes už po sto padesáté, usměje.

,,To mi povídej," políbí mě na tvář, ,,i ten nejhorší den se může obrátit v ten nejlepší, když mi do auta vstoupí ten nejkrásnější kluk pod sluncem."

,,Ty lichotníku. Neřekl jsi mi, žes měl taky špatný den."

,,Měl a to fakt dost," pousměje se s pohledem do dálky. ,,Každý má občas špatný den a je jen na nás se s ním vyrovnat a neutopit se v té tmě lítosti a smutku. Člověk totiž nikdy neví, jestli na něj za rohem náhodou nečeká světlo."

Zčervenám, protože mi dojde, že s tím světlem už zase mluvil o mně. Obejmu ho kolem zad a pak mu na tvář věnuju hned tři dětské pusy. Kristián si toho všimne a přitáhne si mě do hlubokého polibku.

Trochu nejistě si lehnu Kristiánovi do klína. Ten se však jen usměje a začne se mi spokojeně hrabat ve vlasech. Políbí mě do nich a já spokojeně zavřu oči.

Je to pravda.

Člověk nikdy netuší, co všechno může jeden den změnit. Žádný špatný den totiž není špatný, dokud mu to nedovolíme. A i kdyby byl, vždycky je tu zítřek a s ním stovky dalších dnů, týdnů, měsíců a roků.

Tohle jsem si uvědomil v den, co jsem Kristiána poznal a i když jsme spolu teď už několik let, stále si myslím to samé.

To, co vypadalo jako den, do kterého jsem se ani nechtěl probudit byl nakonec den, který započal jednu velkou škálu událostí, ze které jsem se nechtěl probudit.

A naštěstí pro mě, jsem ani nemusel, protože jak mě Kristián ujistil v den, kdy jsme se oficiálně stali svoji, tohle není sen, ale realita.

*
*
*

Pevně věřím, že manželství mezi stejnopohlavními páry bude v naší republice brzy povoleno a proto nebude sňatek lidí jako je Kristián a Lukáš jen pouhým snem, ale sladkou realitou.

Doufám, že se vám můj krátký příběh líbil a že to pro vás byla stejná zábava číst, jako pro mě psát. Mám Vás ráda.

A tohle je už oficiálně

The End

Vaše Lucka
XXX