Ta divná

17

Pohled Zuzany

Jsou to už 2 měsíce od toho dne kdy jsem se probudila z kómatu. Byla jsem mimo cca půl roku a doktoři to několikrát chtěli vzdát a odpojit mě. Tátové to ale nedovolili (Tátove mi vše co se za tu dobu stalo vyprávěli) jelikož jsem se probrala na konci školního roku tak dneska je první den školy. Opakuji 8 ročník jelikož jsem zameškala půl roku studia.

Dneska tata Harry jen zase někam s klukama, tudíž s Frankiem, Freddym a ještě několika klukama. Nevím kam šli ale mě nechali jít do té mučírny. Naštěstí jsem se už včera domluvila s Bradem, že až mi škola skončí tak někam zajdeme.

Je 6:45 ráno, já na 'sedo ležím' na posteli a dívám se na film na laptopu. Když v tom táta běží už potřetí na záchod s rukou před pusou jako by se mu chtělo zvracet.  Položila jsem laptop se stoplým filmem na postel vedle sebe, zvedla jsem se z postele a šla za ním. "Tati, jsi v pořádku?" Zeptala jsem se když jsem k němu došla a položila mu svou ruku na záda. "Je mi hrozně šoufl a bolí mě břicho ale ne jako normálně tohle je taková pichlavá bolest" Šeptl směrem ke mně tak potichu, že jsem měla problém mu rozumět "Já zavolám tátovi Harrymu ano?" Zeptala jsem se ho a on přikývl. Vzala jsem do ruky mobil a začala volat svému druhému tátovi. "No, co potřebuje š já se teď nemůžu moc dlouho vybavovat za chvíli jdeme něco zařídit" Ozvalo se z mobilu "Tati, já jen, že je tátovi hrozně šoufl a  už potřetí tady zvrací, ale já nevím co mám dělat." Teď jsem si dala mobil dal od ucha, protože jsem věděla, že táta bude křičet. "Cože?!!!!?" Ozval se dosti hlasitý křik z mobilu a já mohla jen slyšet jak ho tam Liam uklidňuje. "Za chvíli tam prijede Frenkie a odveze Loua k doktorovi, ty pojedeš s nimi, ale až se zjistí co Louimu je tak půjdeš do školy ano?" "Jasan" Řekla jsem a hovor ukončila Tati za chvíli by měl přijet Frenkie a odveze té do nemocnice, pojedu tam s vámi, ale pak půjdu do školy" Řekla jsem a my už pouze čekali

V nemocnici -7:45

"Takže, pane Tomlinsone, mohu se vás zeptat, Měl jste s panem Stylesem v blízké době nechráněný sex?" Zeptal se doktor a já na něj vykulila oči "No jo, ale proč se na to ptáte?" "Kdy naposledy?" Zeptal se znovu doktor a tátovu otázku ignoroval "Před týdnem" Táta byl zmatený a nebyl sám já na tom nebyla totiž jinak. Frenkie stojí před dveřmi do ordinace i s mojí novou taškou do školy na které mám pro změnu tajné kapsy přímo na zbraně což je dosti COOL. "Je to opravdu ojediněle, ale jste těhotný pane Tomlinsone" Řekl doktor a já na něj koukala jako na blázna "Takže, táta bude mít dítě? Jako vlastní dítě s tátou Harrym?" Zeptala jsem se s roztřeseným hlasem "Ano, pan Tomlinson a pan Styles budou mít vlastní dítě co jim celý život bude moci říkat tati" Věděla jsem na co tím doktor naráží a narazil na dosti citlivé téma. Jsem pouze adoptovaná. Po tváří mi stekla slza kterou jsem si hned setřela. "Zuzi" Ozval se vedle mě starostlivý hlas táty Louise "T-ten doktor má pravdu... Já nejsem vaše.. Ani jednomu z mých teďkom příbuzných jsem se nenarodila" Vzlykla jsem a znovu si utřela slzy které mi tekly po tvářích "Pane doktore mohl by jste mi setřít ten hnus z břicha prosím?" zeptal se naštvaně ale i s povzdechem táta. Doktor mu vyhověl a táta se rozešel ke mně tentokrát s přísným výrazem. "Teď mě poslouchej mladá dámo. Sice nejsi naše biologická dcera, ale to nic nemění na tom jak moc tě s Harrym milujeme jsi si toho doufám vědoma?!" celou dobu mě držel za tváře a nutil mě se mu dívat do očí které se ze světle modré začali barvit do sytě tmavé. Byl naštvaný a to hodně "A-ano" "Takže teď s tebou já a Frenkie pojedeme do školy a žádné výmluvy" usmál se na mě ale já stále v jeho očích viděla hněv a naštvání. "Zlobíš se hodně?" "Co? Já se vůbec nezlobím" usmál se a setřel mi další slzy "Poznám když jsi naštvaný, takže to tu nehraj" usmála jsem se smutně "Zlobím se, ale ne na tebe. Jsem naštvaný na toho doktora, že řekl takovou sračku a tím ti tě donutil si myslet, že nejsi naše" Táta se zvedl ze země a šli jsme k doktorovi. Jestli jste se nespletl se dozvím až zítra protože můj osobní doktor to ještě zkontroluje a kdyžtak vám dám vědět kdy bych chodil na kontroly" řekl a opustili jsme místnost. Odvezli mě do školy a já se nechtěla od táty hnout ani na krok nakonec mě ale donutili a já šla s několika minutovým zpožděním do třídy ve které jsem nikoho neznala.