Ta divná

23

Přijeli jsme před dům, ve kterém Bydlí Niall a já jsem hned vyběhla z auta. Nečekala jsem na táty, kteří ještě brali Willa s autosedačkou a běžela jsem za Niallem, který stál ve dveřích, protože slyšel přijíždět auto. „NIII!" zavolala jsem nadšeně a skočila mu do náruče. Niall zacouval více dovnitř domu, tak aby nebylo vidět na táty a pohodlněji si mě uvelebil ve své náruči. „Jsem na tebe pyšný Zu" pohladil mě po vlasech a hned na to mi věnoval takovou malou skoro až dětskou pusu na rty. Hlavu jsem si poté položila na jeho rameno a čekala na to, až přijdou tátové. Na to, že se na Nialla stále věsím, jsou zvyklí, takže to bude pravděpodobně v pohodě. „To jste se tak dlouho neviděli nebo co?" zasmál se táta Loui když vešli do baráku a rozcuchal mi vlasy „Ale nevolali jste spolu hned poté, co Zuzka dozpívala?" zeptal se táta Hazza. „Jak víte, že to byl Ni-Ni?" zeptala jsem se se stále schovanou hlavou. „Jelikož máš na Nialla jako vyzvánění jeho jak zpívá a hraje na kytaru tak to nebylo tak těžký." Zasmáli se tátové, ale já hned jak řekli vyzvánění tak jsem jim začala naznačovat, ať to neříkají „Prosíím!? To si změníš! Hned! Jak to, že o tom nevím?!" začal Niall a já si povzdechla. „Nezměním, mám ráda tvůj hlas, když zpíváš a nestaráš se o nic jiného než o zpěv a kytaru" řekla jsem a znovu si schovala obličej do jeho ramene „Hele aby nezačal ten kluk, kterému jsi vyznala lásku žárlit, teda pokud to není čirou náhodou Niall, kterého bych byl nucen zabít" zasmál se táta Lou a já se vyděsila. „Neboj žárlit nebude a Ni to...není" řekla jsem nakonec a Niall se napl. „Promiň, jenom se bojím" pošeptala jsem mu, když mě nesl do obýváku. „Vždyť já to vím, jen to bylo divný, slyšet to od tebe" řekl, položil mě na gauč, na kterém vedle mě už seděli tátové, a on sám ještě stál. „Chcete něco k pití?" zeptal se slušně a tátové se zamysleli. „Já si dám pivo" řekl táta Harry „A já jenom džus, pomerančový kdyby bylo možné" usmál se Nialla táta Lou a Ni se podíval na mě „Co ty Zu máš nějaké přání?" „Mohl bys mi prosím namíchat takoví to, co jsi mi vždycky dělal, když jsme tu skládali písničky?" zeptala jsem se a Ni se na mě usmál „Takže Horanovo tajemství?" „Jo Horanovo tajemství" Zasmála jsem se s ním a Ni odešel do kuchyně. „Emm Horanovo tajemství?" ozvalo se vedle mě nechápavě „Když jsem sem chodila každý den po škole za Niallem skládat písničky zpívat, hrát a dělat blbosti tak jsem se ho jednou zeptala, jestli by mi něco ze srandy nenamíchal. Nebojte se, alkohol si do toho dává jen on, jenom občas a opravdu jen trochu. No namíchal asi 10 pití, do toho ještě něco přidával a nalil to do dvou skleniček a vypili jsme to. Bylo to sakra dobrý tak mi to namíchává uplně pokaždé když ví, že přijdu a sobě taky. Celkově jsme toho vypili už několik desítek litrů každý" Zasmála jsem se „No ty vado Horan by mohl být barman a míchat drinky" zasmál se táta Hazz a já se na něj nechápavě podívala „Co je, že na mě tak koukáš?" „Ty nevíš jakou má Ni práci?" „Ne jakou?" „Ty sis z toho dělal srandu ale on je doopravdy barman a míchá drinky" řekla jsem a v tu chvíli k nám přišel Ni. „Takže jedno Horanovo tajemství pro slečnu, jedno pro mne, jedno pivo pro pana Stylese a pomerančový džus pro pana Tomlinsona brzo Stylese" rozdal nám pití a sedl si vedle mne „Ty sis něco švihnul nebo co" zasmál se táta Lou a napil se svého džusu „Jak to, že jsi nám neřekl, že sis našel práci?" zeptal se hned táta Harry. „Nechodili jste sem tak jsem neměl příležitost" „Vždyť... Ou ježiši omlouváme se Nialle, že jsme tu už 5 měsíců minimálně nebyli, já se cítim hrozně." Začal se omlouvat táta Lou „Vždyť v poho jen kdyby sem nechodila Zuzka tak bych se ze samoty a prázdnoty tohohle baráku asi za chvíli zbláznil." Řekl Ni, napil se a já ho objala „Hlavně na to znovu nemysli prosím" Řekla jsem mu potichu a mohla jsem cítit, že se jeho hrudník trhaně zvedá. „Ni notak klídek ano" snažila jsem se ho uklidnit. „Tátové, asi jeďte domů. Oslavíme to někdy jindy. Já tu zase přespím. Ni si nesmí nic udělat" poslední vetu jsem si řekla jen pro sebe. „Dobře ale opravdu nám to je líto brácho" Řekl táta Harry. Brácho, mu říkají docela často. Vzali Willa v autosedačce a opustili dům. Pak jsem slyšela jen, jak auto odjíždí. „Ni pojď, jdeme do postele" řekla jsem a pomohla mu, se zvednout a dojít do jeho ložnice. „Tak Ni, já jdu do pokoje pro hosty a ty se z toho vyspi ano?" řekla jsem a už chtěla odejít „Zůstaň tu se mnou prosím" Řekl a já si povzdechla „Okey tak se posuň" on, se doopravdy posunul a udělal tak místo na posteli abych si mohla lehnout k němu" Niall ale nechtěl spát. Začal mi líbat krk a vytvářet mi na dosti viditelných místech znamínka „Ni, co to děláš?" zeptala jsem se, když mi začal vyhrnovat tričko „Prosím, já už to dýl nevydržím" začal kňučet „A-ale já to nikdy.." „Pššt. Já vím zlato. Neboj se, budu mírnej" začal mě znova líbat na krku a já už nemohla dál protestovat. „Dobře" usmála jsem se a Ni mě hladově políbil.