Ta divná

18

Pohled Zuzany

Když jsem vešla do třídy 8. A tak se všechny pohledy otočili mým směrem. "D-dobrý den já do této třídy mám dnes nastoupit kvůli tomu že jsem byla v..." Nedokázala jsem to říct. Nedokázala jsem říct, že jsem byla v kómatu byla jsem až moc přecitlivělá. "Nemusíte to říkat slečno. Chápu vás také bych to nedokázal. Pro ostatní, Toto je Zuzana Stylesová a opakuje 8 třídu kvůli vážné situaci co se ji na konci minulého školního roku stalo. Zuzi mohla by jsi nám o sobě něco říct tady před tabulí?" zeptal se mě mladý učitel který bude asi můj nový třídní. Přišla jsem tedy před tabuli a začala mluvit. "T-takže, jak jste už slyšeli tak se jmenuji Zuzana Stylesová a jsem opravdu ráda, že jsem ze své staré třídy vypadla. Mám dva otce, sice pouze adoptivní, protože se mě mí biologičtí rodiče zbavili hned po porodu, ale já je oba dva beru jako své táty jako takové. Možná vám mé příjmení přijde povědomé podle vašich výrazů a ano mí tátové jsou Harry Styles a Louis Tomlinson. Máte na mě nějaké otázky?" řekla jsem a pomalu se uklidňovala. Přímo přede mnou se přihlásil nějaký kluk s černými kudrnatými vlasy a já mu naznačila aby se ptal "Co se ti stalo na konci minulého školního roku?" zeptal se a já se zhluboka nadechla abych byla schopná mu odpověď "Začala jsem si se špatným člověkem který mě nakonec zlomil tolik, že mě dostal k psychologovi. Jednou jsme šli s mým psychologem po parku a povídali si a onen člověk nás přepadl... Prostřelil mi stehna a já musela do nemocnice. Zachránili mě ale byla jsem půl roku v kómatu. To se stalo" poslední slova jsem řekla již s roztřeseným hlasem. "To mě mrzí" usmál se na mě smutně a já mu úsměv oplatila. Vzadu se přihlásila nějaká blondýnka a já ji také vyzvala k tomu ať mluví "Proč jsi ráda, že už nejsi ve své staré třídě?" "Šikanovali mě a ne jen fyzicky ale i psychicky" odpověděla jsem jí a prosebně se podívala na pana učitele aby ty dotazy ukončil. "Tak to by stačilo. Zuzi sedni si na nějaké volné místo a doufám, že se ti v naší třídě bude líbit více než v předešlé" usmál se na mě a já si sedla do poslední lavice ve které nikdo neseděl.

Tato hodina byla samozřejmě pouze o povídání, připomenutí školního řádu atd, proto také utekla tolik rychle. Hodina skončila a já si vytáhla z tašky mobil. Chtěla jsem zapnou Wattpad a vydat další kapitolu mého příběhu, to mi ale překazila skupinka kluků která ke mně po chvíli přišla. Zvedla jsem k nim vyděšený pohled a čekala co udělají a jestli budou stejní jako ve staré třídě. "Ahoj" Usmál se na mě nejvyšší z nich a já stále nevěděla jestli mi něco chtějí udělat nebo ne. "Neboj se, my nejsme jako ti kluci co tě šikanovali celé ty roky" Usmál se znovu ten nejvyšší a natáhl ke mně ruku. Já ale už z reflexu uhla a hlavu si schovala pod ruce. "Holka, ty jsi zralá na psychouše" Řekl mně moc známí hlas od dveří. Stál tam jeden z bývalých spolužáků. "Ne! Prosím znovu už nechci! Prosím ne!" Brečela jsem a při tom křičela. "Vypadni od tud!" Zakřičel jeden z párty kluků která byla u mě "Nevidíš, že ji to všechno i s tebou vadí?!" Přidal se k němu další a ostatní taky něco říkali. To už jsem ale nestihla zaregistrovat, protože se ozval hlas mého nového třídního. "Co se tady děje děti? A ty tady děláš co, nepamatuji se, že by jsi měl chodit do této třídy!?" "Pane učiteli ten kluk připomněl co se jí stalo minulí školní rok" Ozvala se nějaká dívka a já zvedla uslzený pohled. "J-já pane u-učiteli mohla by-ch zavolat mému tátovi a-aby mi přinesl pr-prášky na uklidnění a o-ostatni důležité léky?" Zeptala jsem se a jeden kluk z skupinky mi pomohl na nohy a chvíli mě i přidržoval abych udržela rovnováhu "Ano, určitě. Můžete jít na chodbu a tam si to vyřešit" Usmál se na mě a já mu s poděkováním úsměv oplatila, vzala si mobil a šla na chodbu. Našla jsem kontakt s názvem 'TÁTA L❤' a začala vytáčet.

Táta to zvedl po třech pípnutích a já hned začala mluvit. "Tati, byl by jsi tak hodnej a přinesl mi do školy prášky na uklidnění, bolest hlavy a i na tlak?" Zeptala jsem se a přemýšlela jestli jsem na něco nezapomněla. "Ano, hned tam budu ale nechceš jít prosím domů dnešek ve škole není snad moc důležitý. Ne?" "No jestli mi to nějak zařídíš tak jo, ale co se děje tati nezníš moc dobře" Řekla jsem se strachem v hlase. "Mé tělo, není přizpůsobeno na to, mít v sobě dítě a dává to dost znát. Das mi prosím pana učitelé k telefonu?" "Jo" Řekla jsem, otevřela dveře od třídy, došla k panu učiteli a se slovy "Táta s vámi chce mluvit" Jsem mu podala svůj mobil. "Ano?... A dobrý den pane Tomlinsone... Ano... Ou tak to může... Nemáte za co... Na shledanou" To bylo jediné co jsem z toho rozhovoru slyšela. Pan učitel mi znovu podal mobil. Dala jsem si ho znovu k uchu a táta promluvil. "Zuzi jsi tam?" "Ano jsem" "Zuzi jak víš tak já asi se svým stavem řídit nedokážu, takže tam bude za pár minut Niall, Liam, nebo Zayn." "Okey děkuji. A nenamáhej se. Jo a táta to ví nebo ne?" "Ne táta Harry ani nikdo jiný než ty to že jsem těhotný neví"

Tak to bude ještě zajímavé.