Ta divná

25

Niall zavolal doktorovi u kterého byl i táta Lou aby všechno dohodl a už jsme jeli do nemocnice. Moc jsem cestu nevnímala, ale co jsem vnímala až moc dobře byla Niallova ruka kterou měl položenou na mém stehně pravé nohy. Najednou, ale ruka z mého stehna zmizela a já se kvůli náhlé ztrátě teplé dlaně probrala. Niall stal z levé strany ode mě a podával mi ruku kterou jsem s úsměvem přijala. Postavila jsem se vedle auta a společně s Niallem jsme šli do budovy ze které mám panickou hrůzu. Přitiskla jsme se k Niallovi a říkala jsem si, že kdyby se někdo ptal tak se prostě jen bojím nemocnic. Přišli jsme do čekárny která byla plná ale Niall to neřešil. Postavili jsme se ke dveřím a opřeli se o stěnu vedle nich. Když se otevřeli dveře ordinace a vyšla žena s docela už velkým těhotenským bříškem, tak se Niall prostě odrazil nohou od stěny a přešel k doktorovi. "Dobrý den volal jsem vám před přibližně půl hodinou a říkal jsem, že to potřebujeme co nejdříve" Řekl a přitáhl si mě k sobě. "Ano pojďte pane Horane už jsem na vás čekal" Doktor odstoupil ode dveří a nechal nás vejít. "Takže slečno vy díky tomu, že jste zde byla s panem Tomlinsonem tak víte co dělat. Lehněte si na lůžko a sundejte si halenku" Udělala jsem co po mně chtěl a doktor mi na břicho nanesl studený gel. A něčím mi po břiše gel rozmazával. "Takže tady tato tečka je nyní přibližně 8 mm veliká. Jste v 7 týdnu." Řekl pan doktor a podal mi papírové ubrousky abych si utřela břicho. "Fotku ultrazvuku kolikrát?" "5x prosím" Řekl Ni a já se na něj nechápavě podívala. Proč tolik? "Jednu pro mě, jednu pro tebe, 2 pro Louiho a Harryho, protože buď ji bude chtít každý z nich a nebo jednu jeden z nich vzteky po zjištění roztrhá a tu poslední pro mé rodiče, který by jsi mohla poznat. Budou teď nějakou dobu tady v Londýně" Řekl a já se na něj vyděšeně podívala. To, už mi ale Niall podával halenku abych se mohla oblíct a Niallovi pan doktor podával fotky v obálce. "Jedeme rovnou za tátama?" Zeptala jsem se když Ní zase položil svojí ruku na mé stehno. "Jo asi by to bylo nejlepší" Řekl a po stehně mě pohladil

Zastavili jsme u vily kdy stále s tátama bydlíme a já vystoupila společně s Niallem z auta. Otevřela jsem vchodové dveře, sundala si s Niallem boty a přešli jsme do obývacího pokoje ve kterém jsme slyšeli puštěnou televizi. "Ahoj Zuzi tak co jak bylo u Nialla?" Ozval se táta Loui a já se zhluboka nadechla "Niall tu je se mnou" Oba dva mí otcové se najednou otočili. "Ahoj Nialle dlouho jsi tu nebyl" Zasmál se táta Harry ale pak si všiml toho, že jim chci něco říct "Tak mluv Zuzi co se stalo?" Řekl a já se znovu musela pořádně nadechnout "Takže b-bylo by dobrý kdyby kdyby jste věděli, ž-že chodím s s Niallem" Řekl jsem a oba tátové se postavili "a dál?!" Zavrčel táta Harry a já se podívala na Nialla. "M-myslím, že jim to říkat nemusím a rovnou si půjdu sbalit věci" Povzdechla jsem si smutně, ale to mě Niall objal. "Oni to skousnou, možná jim to bude chvíli trvat, ale přenesou se přes to" "Tak jim ji dej ty, já se bojím" Řekl jsem a podala mu obálku s fotkami. "Jestli jsi v tom tak se jdi rovnou sbalit, protože tu bydlet nebudeš!" Řekl táta Harry a já pohledy skákala z táty Harryho na tátu Louiho a na Nialla. "Ne Zuzi, Harry neví co říká on je jen trochu mimo z toho, že jsi s Niallem. I kdyby jsi byla těhotná tak tady samozřejmě budeš nadále bydlet a stále budeš naše dcera" Řekl táta Lou a já se podívala s prosbou na Nialla. Ten přišel až k tátům, podal jim jednu z fotografií a znovu zacouval ke mě. Tátové si prohlíželi fotografii a oba se usmívali. "Takže je to pravda. Opravdu čekáš miminko?" Zeptal se táta Harry a já jenom přikývla. "Pojď sem Zuzi" Usmál se na mě táta Loui a já k nim pomalu došla. Oba mě objali a já se naplno rozbrečela štěstím. "Zuzi co se děje neplakej" Řekl táta Harry s odtahnutím a já se na něj podívala s úsměvem. "J-já brečím štěstím" Zasmála jsem se a tátové se mnou. "Já se tak bála, že mě s tím pošlete pryč" Řekla jsem a znovu je oba objala.