Ta divná

14

"Já ti to říkal" Zavrčel táta Harry který chodil po obývacím pokoji sem, tam. "Kurva!" Zařval a bouchnul do stolu, já jsem to nečekala tak jsem se lekla a schovala se k tátovi Louisovi. Takže, možná by se hodilo vám vysvětlit o co zde jde. Cca týden po svých 15 narozeninách jsem potkala jednoho kluka kterému je 18, jmenuje se David a na školu se po základce vykašlal. Začala jsem s ním chodit a jak jsem nedávno zjistila, podvádí mě s nějakou prsatou krávou. S tátama měl poměrně dobrý vztah a oni ho po chvíli přijali jako jejich kámoše. Teď se ale tátové dozvěděli právě o Davidovo nevěře a mají v plánu to řešit(Byla s ním 2 měsíce)"Já ho zabiju. Ne nejdříve zabiju tu kurvu se kterou tě podvedl a až potom zabiju jeho!" Křičel táta na celou místnost a já se stále tiskla na tátu vedle mě. Najednou se ale ozval zvonek od vchodových dveří. "D-dojdu ote-vřít" Řekla jsem, zedla se a šla ke dveřím. Otevřela jsem je a hned jsem je chtěla znovu zavřít. Stál tam David. "Ahoj zlato" Usmál se a natáhl se ke mně pro polibek. Ten jsem mu ale nedala. Díval se na mě nechápavým pohledem ale po chvíli se z obýváku ozval naštvaný hlas táty Harryho. "Zuzi kdo to je?" Zeptal se a já ztuhla "Čus Harry, tak co jak jde život" Zasmál se David a já slyšela jen 2 páry nohou jak se naštvaně a rychle přemísťují ke mně. "Jak se opovažuješ po tom co jsi udělal chodit do našeho domu?!" Zeptal se naštvaně táta Harry a táta Lou si mě znovu přitáhl do objetí. Začala jsem znovu brečet. "Zlato co se děje, proč pláčeš" Dal David ruku na moje rameno ale to se do něj už pustil táta Lou. "Jak se opovažuješ na ní ještě po tom co jsi jí provedl sahat a vůbec, vypadni z našeho domu" Táta dokázal působit hrůzu ale s Niallem to nic neudělalo "Odejdu až mi to řekne sama Zu." "Opusť náš dům, nevracej se, a zmiz z mého celého života" Zavrčela jsem ale v očích jsem měla stále slzy "Víš co stejně jsem s tebou byl jenom pro zábavu vůbec nic jsi pro mě neznamenala jsi jenom bezvýznamná bytost která v životě nic nedokáže" Hned jak to dořekl, utekl, aby mu tátové nic nestihli udělat. V tu chvíli co to řekl jsem přestala vnímat jakoukoliv emoci. Přestala jsem brečet. Měla jsem na sobě pouze kamenný výraz.

Takhle to se mnou šlo přibližně 1 měsíc. Nebránila jsem se šikaně a proto jsem domů často chodila zmlácená. Tátové se mi snažili pomoct, ale nic nepomáhalo.

Teď je to už přesně 1 měsíc od toho co mi David řekl ty věci. Je Sobota a já ležím na posteli, koukám do stropu a nic jiného nedělám. V tom se ale otevřou dveře a v nich stojí oba mí tátové a mají ustaraný výraz. "Zuzi jedeme do města a ty půjdeš s námi" Oznámil mi táta Hazz. Zvedla jsem se a šla k autu ven. Všechno mi bylo jedno. Sedla jsem si do auta a čekala až vyjedeme.

Jeli jsme asi jenom půl hodiny a tátové zastavovali u nějaké veliké budovy. Vystoupili jsme a vešli do budovy. Nevnímala jsem ani když tátové zaklepali na nějaké dveře, do kterých jsme nakonec vešli. Začala jsem vnímat až když jsme si sedli na nějaký gauč a naproti nám seděl nějaký mladý kluk kterému mohlo být maximálně 19.
Nechápavě jsem se podívala na táty a ti se na mě ustaraně usmáli. "Takže abych se představil. Jmenuji se Mike Collins. Jsem psycholog pro dorostence a děti. Rád bych se zeptal co se celkově děje" Vyděšeně jsem se dívala na táty, snažila jsem se najít něco co mi dokáže, že to je jenom blbej vtip ale nic jsem nenašla. Začala jsem kroutit hlavou ve znamení že nechci ale když jsem se začala z gauče mě zachytil táta Louis a nechtěl mě pustit. "Zuzi prosím, já, Harry, Zayn, Niall a Liam máme o tebe strach. Nekomunikuješ, vypadá to, že neprožíváš žádné emoce..." Ukázala jsem na něj 3 prsty v náznaku, že prožívám 3 emoce. "Dobrá prožíváš pouze vyděšení, lásku a lítost, ale jen takovou tu lítost typu když dostaneš špatnou známku a já na tebe zase křičím, že nedáváš pozor tak ti to je líto, chodíš ze školy zmlácená a to čím dál tím víc." dopověděl táta Lou a po celou dobu mi koukal do očí. Podívala jsem se na druhou stranu na svého druhého tátu. Ten mě pohladil po hlavě a s úsměvem přikývl. Postupně jsem se uklidnila a pohled jsem  nasměrovala na Mika. Ten se na mě usmíval, ale já mu úsměv oplatit 'nemohla' "Dobře takže první sezení je na 1 a půl hodiny a budete zde přítomní i vy dva jako její... Co pro ní vlastně jste ztratil jsem se v tom když jste jmenoval tolik jmen co se o ní bojí" Poškrábal se na zátylku. "Její otcové, sice adopti..." Začal táta Harry ale já mu přikryla pusu rukou. Vadí mi když někdo připomíná to, že jsem pouze adoptovaná. "Omlouvám se ale Zuzka nemá ráda když jí někdo připomíná, že je adoptova..." Znova jsem mu přikryla pusu. "Dobře chápu, v tom případě bych se vás ale měl zeptat na pár otázek, ale když jsem viděl reakci na toto téma slečny zeptám se vás tedy až po sezení"znovu se na mě usmál Mike. Bylo to zvláštní, po dlouhé době si nepřipadám jako přítěž nebo jako bezvýznamná. Tátové a Mike si povídali o tom co se vlastně stalo ale se mnou to nic neudělalo. Mike se na mě když jsme k němu stočila pohled usmál a já se cítila trošku lépe. Budu k němu docházet docela často protože si to tátové přály. Budu k němu docházet každou sobotu, pondělí, středu a pátek. Ano pátek a sobota bude hned po sobě, ale Mike říkal že jestli uděláme nějaký velký pokrok pátky zrušíme a jestli i potom bude nějaký zlepšení zrušíme i pondělky.

Pondělí

Je pondělí a mám další sezení u Mika. Kvůli tomu také nejdu do školy budu u něj sama a proto by si mě tam nechal prý na 2 hodinky. Je 10:00 a já už sama stojím před místností kterou nevím jak nazvat. Zaklepala jsem a dveře se hned otevřeli. "A, slečna Stylesová. Pojďte dál" Usmál se na mě a já si sedla na gauč. Mike se posadil přede mě, já se na něj dívala a čekala co udělá "Takže jak jsem v sobotu pochopil tak nekomunikujete proto jsem pořídil tento notýsek. Bude nám sloužit k domluvě napíšete to co chcete říct..." Podal mi notýsek a propisku. Hned jsem tam napsala první věc 'Tykej mi přijdu si blbě když mi člověk co je starší než já vyká
PS: lépe se mi píše tykáním' ukázala jsme mu stránku s větou. Mike se na mě usmál a pokýval hlavou "Jak ti mám říkat? Je oslovení jaké máš ráda když tě oslovují?" Zeptal se a stále se usmíval. 'Stačí pouze Zuzi tak mi říkají tátové' ukázala jsem mu znovu stránku a on se usmál, ale pak se zatvářil docela vážně. "Jak ti říkají ve škole Zuzi?" Zeptal se a já chvíli přemýšlela. 'Teď mi začali říkat : dcera buzerantů, ta divná a někdy mi říkají mafiánka' napsala jsem a znovu mu to ukázala "To je mi lito" lítostivě se na mě podíval a já nad tím jen mávla rukou. Povídali jsme si takhle celý ty 2 hodiny a ke konci jsem dokonce trochu i zvedla koutky svých úst v náznaku úsměvu. Mike mě doprovodil až před budovu kde stali tátové. Notýsek jsem si směla vzít sebou domů a proto jsem na něj rychle ještě napsala 'Mužů tě obejmout prosím' Mike pouze přikývl a nastavil mi svou hruď. Objala jsem ho a stejně jako u všech jsem se u něj doslova ztratila kvůli své výšce, nebo spíše nížce. Odtáhla jsem se od Mika, do notýsku napsala 'děkuji a ahoj ve středu' pak jsem s trochu zdviženými koutky běžela k tátům. Zamávala jsem Mikovi a zalezla do auta. "Ahoj Zuzi tak co?" Otočil se na mě táta Louis a já do notýsku napsala všechno důležité co jsme dneska řešili. Podala jsem notýsek tátovi a ten se na mě usmál. Přečetl si věty napsané přes celou stránku a podal mi notýsek zpět. "To jsem rád Zuzi, že jsi si to užila"

Takže teď ještě žádné M-preg asi ještě 2 kapitoly nečekejte tuto pasáž mám připravenou pouze tam pozměním pár věcí a půjdou na svět (Ještě dnes vyjdou minimálně 2 kapči) 😊😏