Ta divná

16

Seděli jsme na chodbě nemocnice už asi 2 a půl hodiny když za námi přišel ten doktor za kterým jsme Zuzku donesli. "Tak co?" Zeptal se rychle a s nadějí v hlase Louis "Slečna Stylesová je v kómatu a moc odborníků si nemyslí, že by to mohla pře..." "Ne! Ne! Neříkejte to! Zuzka to zvládne ona je silná" Začal vyšilovat Louis "Slečna Stylesová ztratila velké množství krve a také jsme zjistili, že kouří a to dost pravidelně. Jestli bude nadále pokračovat s takovým množstvím nikotinu denně, nejdéle do pár měsíců bude mít problémy s dýcháním a ve druhém případě má dost nakročeno na rakovinu. Nadále má otřes mozku a zlomený nos. To je ale to nejmenší z jejích zranění. Nikdo netuší kdy se probudí. Zda-li se vůbec probere" Oznámil nám doktor a Louis byl čím dál tím víc vystresovaný. "Mohli by jsme ní prosím vidět?" Zeptal jsem se a doktor nás dovedl na pokoj kde ležela naše dcera "ZUZKO!" Zakřičel historicky s pláčem Louis a než jsem se stihl otočit jeho směrem už seděl u Zuzky lůžka, držel ji za ruku a brečel. "Boo..." Povzdechl jsem si a on se na mě podíval s uslzenýma očima "Možná měl Edward pravdu" Řekl jsem a on se na mě díval už naštvaně. "Co tím myslíš?!" Řekl skrz zatnuté zuby "tím myslím to, jak říkal, že by jsme měli Zuzku vrátit do dětského domova. Podívej se na nás. Už nejsme ti obávaní zakladatelé a šéfové Stylesovi bandy. Lidí z nás již nemají strach" Rozhodil jsem rukama a Louis na mě hodil tak nasranej a ublíženej pohled, že jsem se ho trochu bál i já. "Tak si ji tam vrať ale chci vidět jak se budeš tvářit potom. Ta holka je u nás 6 let a bere nás jako otce a všechny z gangu bere jako rodinu. Ty myslíš pouze a jenom na sebe! Nebýt tebe tak jsem mohl teprve nedávno dostudovat školu. Kdyby jsi mě nechtěl okrást a zabít když mi bylo 13 měl bych klidný život!" Křičel na mě naštvaně a já si začal uvědomovat chybu. To bych ale v životě nepřiznal. "Neboj se, taky toho začínám litovat" Vylezlo ze mě ani nevím jak "Vypadni. Vypadni ty zrůdo odporná a už se ke mně nikdy nevracej!!!" Zakřičel na mě svým pisklavým hlasem a já poznal, že jsem to posral. Chtěl jsem ještě něco říct ale jeho výraz mi říkal dost jasně, že ho nic nezajímá. Odešel jsem z nemocnice a šel do klubu. Nevím co mě to napadlo. Bez Loua bych už dávno nebyl živý, protože bych se ze samoty zastřelil, nebo se zabil při tom, když bych se vožral. Zuzka pro mne znamenala taky celý život. Až teď jsem si to začal uvědomovat. Nastoupil jsem rychle zpět do auta a jel směr nemocnice. Nedával jsem ale moc pozor na cestu a z boku do mě narazilo auto. Vybavuji si pouze hlasitý pískot gum a velkou ránu vše ostatní jsem už nevnímal ale stále jsem byl při vědomí.

Pohled Louise

Cca hodinu poté co Harry odešel se v nemocnici stal poprask a někoho vezli dosti rychle na sál. Chtěl jsem vědět kdo to je a jestli ho znám. Podíval jsem se na lůžko a osoba na lůžku se podívala na mě "Harry!?" Zakřičel jsem vyděšeně. "Pane musíme ho odvést na sál nebo to nemusí přežít" Ozval se vedle mě doktor. "O-omlouvám se, L-Lou M-miluju vás oba" Harryho hlas byl slabý a já se o něj bál. "My taky milujeme tak se opovaž nám zemřít" Slzy mi tekly po tvářích a já je nechtěl zastavit. Co teď budu dělat? Zuzka v nemocnici. Harry v nemocnici. Budu se s tím muset nějak vyrovnat. Už teď ale vím, že to ani pro jednoho z nás nebude ani trošku lehké