*neznámý*
Dny tohoto hloupého adaptačního kurzu mi přijdou velmi nudné, jediné co zvedá můj zájem je ona rozkošná dívčina.
Jejich skupina právě hraje stupidní hru, díky které mi vře krev v žilách vzteky. Rozdělení na dvě sukupinky a ležící na zemi, mají za úkol dostat placatý oblázek z jednoho konce na druhý. Silně zaskřípu zuby, když oblázek leží na její hrudi a principem převalením těla na tělo, si na ní lehá její spolužák a spolu se převalí, takže mu ona leží na hrudi. Poté se s lehkostí převalila zpět. Vlasy měla rozhozené na trávě mezi květinami. Byla nádherná. V hlavě se mi vyrojila jen jedna myšlenka, která mou mysl nechtěla opustit. Nesahej na ni, celičká její maličkost je jen a jen moje.
ČTEŠ
Moje Maličká
Short StoryMalá a bezbranná, chytrá, ale naivní, milá avšak velmi zranitelná. Tak bych popsal mou krásku. Tu křehkou dívku, kterou nemohu vypustit z hlavy, kterou nemohu přestat sledovat.
