*Leila*
Tváře mě už bolely od škodolibého úsměvu, ale i tak jsem zařinčela klíčky o dveře posledního pokoje a všechny tři jsme vtrhly dovnitř.
Byl to pokoj kluků a první co mé oči spatřily byly ty jeho. Pomněnkově modré oči se na mě zkoumavě zaměřily a prohlédly si mě od hlavy až po paty a vrátily se zpět k mým očím. Něco mi na jeho pohledu nepřišlo v pořádku.
ČTEŠ
Moje Maličká
Short StoryMalá a bezbranná, chytrá, ale naivní, milá avšak velmi zranitelná. Tak bych popsal mou krásku. Tu křehkou dívku, kterou nemohu vypustit z hlavy, kterou nemohu přestat sledovat.
