*3.osoba*
Leila seděla v okně svého pokojíku, nohy visely přes okraj parapetu a zbytekem těla se opírala o rám okna. V uších sluchátka a slzy na tvářích. K ústům si přiložila skoro už vyhaslou cigaretu a roztřeseně se nadechla. Úzkost a strach ji stále neopouštěl, svíral ji čím dál tím pevněji, den co den. Pronásledoval ji ve dne i v noci, stejně jako on.
ČTEŠ
Moje Maličká
Short StoryMalá a bezbranná, chytrá, ale naivní, milá avšak velmi zranitelná. Tak bych popsal mou krásku. Tu křehkou dívku, kterou nemohu vypustit z hlavy, kterou nemohu přestat sledovat.
