tráva je šedá
obloha zelená
nebo naopak?
možná
to cenu (ne)má
stále jen ubližovat si
tu kůži ničit si
jen
spalovat duši
hněvem a kouřem
slzným plynem
stojíš u baráku
v ruce krabku
bez tabáku
každodenní štěstí
zmizlo
andělský smutek
přišel
tě
zničit
už ani nevíš
jestli vstaneš
nebo umřeš
h n e d
t e ď
s á m
mám bolesti ze žití
a kolektivního dýchání
kde neřekneš ani slovo
a znásilňuješ pohledem
začínáš nanovo
každým dnem
se stejně bortíš
před tou bytovkou
zasranou
říká se tomu
d o m o v
kde tě hřeje na duši
kde je spousta radosti
jsou to jen blbosti
každodenní úsměvy
bez něčího vědomí
n e v n í m á n í
koláče máminy
zmizely
co se stalo
je tu to zrcadlo
a mně je to líto
jak se to všechno
dosralo
koukám do něho
pláču
prostřednictvím
letního jasu
plnýho žaludku
mycího prostředku
bez obrazu tátovýho
nad dveřmi pusto
bez pláče sundávám portréty
nad stolem prázdno
moc to hnisá
hlava krvavá
se nebrání
přestala
už
domicilium
tě chránit má
klidně i bez vína
rudýho
od smutku zlýho
přehnanýho
nic nepomáhá
končí(m) to
domove
