Jako Anděl A Ďábel

Kapitola čtvrtá - Klaus

POHLED ELENY:
Vešla jsem do školy a ihned jsem ucítila tucty lidí. Jsem nový upír, takže udržet svou silnou touhu po krvi, je pro mě ještě trochu těžké. Ale Damon mi s tím hodně pomáhá. Místo Stefana. Stefan je pořád někde s Klausem a dal nám silně najevo, že nechce, abychom ho hledali.
Při vzpomínce na svého bývalého kluka, mi začaly téct slzy. Nechala jsem ho plavat a rozešla se směrem do třídy. Po cestě jsem potkala Caroline, jak provádí dvě nové studentky po škole. Zřejmě to byla dvojčata. Byla, tak stejně stará a hlavně vypadala úplně stejně. Jen jedna měla rovné vlasy a ta druhá je měla vlnité. Jen jsme se s Care pozdravily a vydaly se každá svou cestou.

POHLED DAMONA:
Jen tak jsem si seděl v obýváku v našem penziónu před krbem a v ruce dřímal skleničku s trochou bourbonu. V hlavě jsem měl plno myšlenek, které jsem chtěl někam daleko odhodit a už je nikdy nenajít. Po pár minutách tyto myšlenky nahradila jedna myšlenka. Co asi dělá Stefan? Opět se na povel Klause krmí lidskou krví a tak těla nechává za sebou?

Dopil jsem bourbon a povzdechl si. Plápolající oheň přede mnou zapraskal a v tom se po celém domě rozezněl zvonek. Ach jo. To ani teď člověka, co tu přemýšlí nad svým "ztraceným bratrem, nenechají napokoji?
Se zamračeným výrazem ve tváři jsem skleničku odložil vedle sebe na stolek a šel tedy otevřít. Už jsem byl skoro u dveří, ale ta osoba si prostě musela znova zazvonit. ,,Nojo. Vždyť už jdu." Řekl jsem si spíš pro sebe a zastavil se těsně u dveří. Otevřel jsem je a za nimi stál... Klaus? Co ten tu sakra dělá? Hlavu jsem měl s nechápavým výrazem na boku a on se jen pousmál. ,,No podle tvého výrazu soudím, že jsi mě tu opravdu nečekal." Měl ruce za zády skřížené a já se celý narovnal. Překvapený výraz teď nahradil znuděný. ,, Co chceš Klausi?" Opět se usmíval a já protočil oči. ,,Jsem tu jen na pár minut. A potřebuju tu jednu takovou malou, milou a krásnou věcičku." Tak teď jsem přesně nevěděl, jestli myslí Caroline nebo Elenu. ,, Musím tě zklamat Klausi. Ani jedna z nich tu není. Máš smůlu." Dořekl jsem to a už jsem mu zavíral dveře před nosem, ale on je zastavil. ,,Potřebuji jen dvojnici Damone. Tak...mi řekni...kde je." ,,Elena tu není a navíc ti už s hybridama nepomůže. Malá rada. Najdi si jinou dvojnici." Falešně jsem se na něj pousmál a pak konečně zavřel dveře. Z venku se už nic neozývalo a to známenalo, že Klaus zmizel. Vešel jsem do obýváku a v tom se mi pohled zastavil na jednom bodě. ,,Cože jsi to Klausovi řekl?" ,,Stefane."

POHLED ANNABELL:
Tu hnědovlásku, co jsme s Caroline potkaly na chodbě, jsem už někde viděla. Jen měla vlnité vlasy. A připadala mi docela i milá.

***
Utekla škola a já se konečně cítila opět víc volná. Ne moc starostí, nemusím už vnímat vyučujícího, mozek si může dopřát trochu odpočinku a taky už nemám hladový žaludek. S Care jsme se rozloučily a já s Ari jsme jely domů. ,,Hele půjdeš se se mnou proběhnout Ari?" Seděla jsem za volantem a přitom dávala pozor na cestu. Sestra se na mě podívala a já na ni. Ale ne na moc dlouho. Přece i vlkodlaci musí na silnici dávat pozor. ,,Jako vlk? Hele asi až později. Spíš večer." Přikývla jsem a už naše auto parkovalo před naším domem. Táta doma ještě nebyl, tak jsem toho i využila. Vešly jsme dovnitř a já se rychle přemístila do svého pokoje. Vzala jsem si na sebe sportovní černé legíny, černé sportovní tílko, dobré boty na běhání a sluchátka s mobilem. Z vlasů jsem si ještě udělala dole culík, který byl až do pasu. Nastříkala jsem se trochu deodorantem a seběhla schody. Sluchátka, ve kterých už hrála má oblíbená hudba, jsem si dala do uší a s pozdravem sestry jsem vyběhla z domu. Když jsem míjela domy, má rychlost byla stejná jako při normálním běhu u člověka, ale hned, jak jsem byla v lese, rozběhla jsem se mnohem rychleji. Culík se mi kýval že strany na stranu a pod nohama mi praskaly větvičky.
Jen tak jsem si tam v klidu běžela a najednou mi těsně u hlavy proletěl šíp. Prudce jsem se otočila až mi vypadlo jedno sluchátko. Zpoza jednoho stromu vyšel mladý kluk. Mohlo mu být, tak asi 17. Míň ne. ,,Promiň. Nevěděl jsem, že tu někdo je. Vůbec jsem tě neslyšel." Byl silnější postavy, tmavé vlasy a ještě pořád trochu klukovský kukuč. V ruce držel kuš a na zádech měl šípy. To je snad lovec?! Ještě, že se mnou Ari neběžela. On ke mně přišel blíž a podal mi ruku na pozdrav. ,,Jsem Jeremy Gilbert. A ještě jednou promiň za ten šíp." ,,Jsem Annabell. Ale známí a přátelé mi říkají Annie nebo Bell. A hele ten šíp...V pohodě. A stejně je to asi i moje chyba. Mám dávat větší pozor. Hlavně na věci, co by tu mohly jen tak letět." Stiskla jsem mu ruku a usmála se. On se na to hned mé větě zasmál a já se jen usmívala. ,,Tak jo. Hele máš v plánu běžet dál nebo bychom mohli někam zajít?" On snad se mnou flirtuje? No, má smůlu trochu. Na mladší nejsem. Omluvně jsem se na něj podívala a on to pochopil. ,,Možná příště. A ráda jsem tě poznala Jeremy." Přikývl, vzal si šíp ze stromu a odešel. Já si dala opět sluchátka do uší a zapla muziku. A rozběhla jsem se hlouběji do lesa.