Jako Anděl A Ďábel

Kapitola pátá - Lov začíná

Pohled Ariany:
Když se Bell vrátila z lesa připadala mi trochu nervózní.
Můj dojem se potvrdil ve chvíli, kdy si místo cukru nasypala do kávy sůl.

Táta se díval na nějaký sportovní pořad a mě se naskytla příležitost se sestrou promluvit.

,,Stalo se v tom lese něco?"

Annie si zkousla spodní ret, ale dál se věnovala mytí nádobí od večeře.

,,Ann?" ségra se na mě konečně podívala.

,,Nic, co by stálo za řeč," pokrčila rameny a dál se věnovala nádobí.
,,Jen... myslela jsem si, že tady zapadneme...budeme se chovat jako lidé - vyrušovat v hodinách, chodit na rande." Annie se pousmála.

Její oči však byly stále chladné.

,,Nedělej si s tím hlavu Ari," pohladila mě po paži, uklidila poslední talíř a odešla do koupelny.

Její výraz, ale měl od klidného velmi daleko.

POHLED STEFANA:
S Nikem jsme se usadili na pohovce v obývacím pokoji. Venku se zatáhlo  a zanedlouho se spustil velký liják.
Ideální čas na šálek horkého rumu a vyprávění starých, tajemných historek.

Jako malého mě historie velmi fascinovala. Do teď tomu tak je, ale jako upír ji vnímám trochu jinak. Čas se mi zrychlil a desetiletí se změnila v pouhé dny.

Klaus mi  vyprávěl o svém nelehkém dětství ve věsničce, kterou obývali vlkodlaci. Čemu všemu byl nucen přihlížet bez možnosti prosazení vlastní vůle.
Smrti jeho mladšího bratra Henryho, jenž si dodnes vyčítal.
Smrti Tatie Petrovové, dvojnice kterou on i Elijah milovali a jejich milostný trojúhelník zničila Ester Mikaelsonová - Tatiu zabila.

Niklaus byl pro mě tím nejsilnějším mužem na světě. Když jsem se na přelomu devatenáctého a dvacátého století o Klausově existenci dozvěděl fascinovalo mě to. Tajně jsem k němu vzhlížel pro jeho schopnost udržet si respekt a vytrvale jít za svým cílem. Postupem času jsem si  začal přiznávat, že to co k hybridovi cítím není jen obdiv. Nýbrž i touha a náklonnost.

Každý jeho pohled směřovaný na mou osobu a každý tajný úsměv ve mně vyvolal pocit lásky.

Na tom se vlastně taky nic nezměnilo.

POHLED 3. OSOBY:
Byl víkend, přesněji sobota a v domě u DiJackonovích byl klid. Pan DiJackson poklidně seděl v kuchyni u stolu a oči měl zapíchnuté v  Mystic Fallských novinách.

'Ve čtvrtek v 18:00 se poblíž starého místního hřbitova našla 3 mrtvá těla. Policie objevila u každé oběti na krku krvavou a hlubokou ránu od něčeho špičatého a hodně ostrého. Šerif a její družstvo si myslí, že to bylo zvíře, ale někteří si myslí úplně něco jiného. Podle údajů to číhá v hlubokých lesích a ven to vychází v noci nebo když se stmívá.'

Víc toho Nečetl. Dopil kávu, noviny pohodil jen tak na stůl a v tom se celým domem ozval zvonek. ,,Kdo to v sobotu dopoledne může být?" Zeptal se sám sebe a konečně otevřel dveře. Na zemi před dveřmi ležela malá bílá obálka. Ještě se vyklonil, aby se podíval po okolí a pak zavřel. Sedl si s tím opět ke stolu a obálku otevřel. Byla to pozvánka na ples rodiny Mikaelsnové. On věděl co je to za rodinu. Věděl, že je to rodina původních upírů a mezi nimi je i jeden nebezpečný a nesmrtelný původní hybrid, který si chce vytvořit armádu hybridů. A taky věděl, že Niklaus Mikaelson  ke stvoření stejného druhu jako je on, potřebuje vlkodlaky. A to byly zrovna jeho jediné dcery. A nechtěl ryzkovat. Nechtěl jít na ten ples.

,,Co je to za obálku?" Do kuchyně vešla Ari, aby se napila. Rychle schoval pozvánku pod stůl, ale ona si toho stejně všimla. ,,Nic. Neřeš to. Je to jenom dopis z práce." Pousmál se na ní. ,,A kde máš vůbec sestru?" Oba se na sebe dívali a ona si přitom srkla vody ze sklenice. ,,Nahoře. Nad něčím pořád přemýšlí a když jí chci pomoct, dělá jakože nic. Něco jí trápí a ona si to chce nechat v sobě." Ari sklonila hlavu a její otec vstal od stolu. Pozvánku položil na stůl a vydal se nahoru do Annabellininýho pokoje. Mezitím jeho mladší dcera nemohla z toho papíru, co jí táta skryl, vynadívat. Musela se na to rostě kouknout.

Annie seděla na posteli a přemýšlela. Dech měla zklidněný a oči polozavřené. Vypadalo to trochu jakoby usínala. V tom jí někdo zaťukal na dveře a ona se hned probudila. ,,Ari, přece jsem ti už několikrát řekla, ať to necháš plavat." ,,Já nejsem Ari." Podívala se na svého otce a sklonila hlavu. ,,Co se děje Bell? Taková jsi byla naposledy, když zemřela vaše matka. A proč to nechceš říct sestře? Pokud tě něco trápí, je lepší když se s tím někomu svěříš. Uleví se ti." Přešel k ní a sedl si na postel. ,,Já vím, ale já prostě nechci, aby to Ari zamotalo hlavu. Mám pocit, jako bych jí tím opět vzala ze života radost. Život bez starostí." Povzdechl si a přitom jí pohladil po vlasech. ,,Tak to řekni aspoň mně. Slibuji, že pokud to nebude tak moc strašné, neřeknu jí to." Pousmála se na něj a přikývla.
Všechno mu tedy řekla. Že běžela do lesa se jen proběhnout a přitom potkala lovce. Lovce upírů. Tím byl nervózní ještě víc. Potvrdilo se mu i to, že jsou ve městě, kde řádí upíři.