I am already dead

Prostě sem nepatřím

„Už tomu rozumím." pravila po chvíli Alison.

„Čemu?" zeptal se Oscar.

„Vzpomněla jsem si na hodiny tělocviku, nikdy se nepřevlíkala s námi v šatně, převlíkala se na záchodě, dělala to proto, abych neviděli ty jizvy po pobodání." odpověděla po chvíli.

„Nevím, jestli vůbec mám číst dál." řekla Nicole po chvíli.

„Musíme číst dál, chtěla, abychom ji vyslechli, musíme to pro ni udělat." pravil Aiden rozhodně.

„Dobře." pravila Nicole po chvíli a svůj pohled upřela na stránku, kde skončila.

„Dnes jsem stála v tom sále s ostatními a hned jsem věděla, že tady si žádné přátelé nenajdu, jsme přeci z rozdílných světů. Oni budou uznávanými právníky, politiky a doktory a já...vím moc dobře, co se stane se mnou...navždy budu žít v té díře, kterou nazývám svým domovem a po ukončení střední skončím někde jako uklízečka nebo budu pracovat v nějakém fastfoodu, tak to prostě chodí, když člověk nemá peníze ani na chleba. Taková bude má budoucnost v temnotě a jejich...oni budou prostě někde jinde, budou žít lépe. Zase jsem se cítila sama. Na základní škole jsem byla ta divná holka, která nejde s každým, nechlastá a nebere drogy a tady budu...co budu...špinavá nicka, oni budou do školy jezdit v drahých autech a já vůbec budu ráda, že si můžu koupit permanentku na metro. Hned po pár minutách, co jsem vstoupila do toho sálu ke mně přišla dívka. „Co to máš na sobě? To si vyhrabala z nějaké popelnice?" zeptala se. Cítila jsem se špatně, ne kvůli tomu, že se mnou jednala tak povýšeně, ale proto, že měla asi pravdu, jak jsem říkala, ty šaty jsem našla v sekáči, ale bůh ví, kde byly předtím. „Alison, proč tu mluvíš s touhle divnou holkou?" zeptala se dívka, která k nám přistoupila. „Já se s ní nebavím Amy, jen jsem jí musela říct, jak jsou ty její šaty strašné." zakoulela očima. „Nevím, proč se s ní vůbec obtěžuješ." pravila Amy se smíchem. „Máš pravdu, kašlu na ni, půjdeme jinam." řekla Alison, obě se ještě znova podívaly na mé šaty, zasmály se a šly jinam." Nicole se zastavila ve čtení.

„Chovala jsem se jako kráva." pravila Alison po chvíli.

„Není novinka, že se tak někdy chováš. Čti dál Nicole." pobídl Alex Nicole.

„Ty jseš na mě pořád naštvaný, co?" zeptala se ho Alison.

„Divíš se mi? Miloval jsem tě a ty...spala si s mým nejlepším kamarádem. Nejradši bych s vámi dvěma v místnosti nebyl, byl bych co nejdál, dělám to jen kvůli Shaeně." vyprskl Alex naštvaně.

„Alexi, prosím, nemůžeme si o tom ještě pro-..." začal větu Ethan, ale Alex ho přerušil.

„Ne! S tebou mluvit nebudu! Už nikdy! Nicole prosím, čti dál." znovu pobídl Nicole. Ethana úplně ignoroval.

„Dobře." pravila jen a vrátila se k části, kde skončila.

„Další lidé mě také odsuzovali pohledem, jediný, kdo mě neodsuzoval byl Will, věděla jsem, že tu dnes bude, dříve, když mluvil o škole, kam budu chodit, zmínil se, že tam také nastoupí ve stejný rok i jeho syn Dean. Když mě později viděl stát rohu, přistoupil ke mně. „Ahoj, Shaeno, bavíš se?" položil mi otázku. „Tuhle otázku myslíš vážně? Já jsem nepatřím, nevím, co tu dělám." odpověděla jsem. „Víš, proč tu jsi. Budeš v bezpečí." pravil Will. „Ale...tihle lidé...jsou někde jinde. Já jsem já...a oni...prostě sem nepatřím." vyblekotala jsem. „Shaeno...možná to bude na začátku těžké, ale myslím, že si na vše zvykneš a najdeš si kamarády." usmál se na mě Will. Zněl, jako kdyby to byla jasná věc. Hodil mě do oceánu plného žraloků. Zmatenou a dezorientovanou, na pospas všem. Chtěla jsem být někde jinde, prostě všude jinde než tady. „Will, ráda jsem tě tu viděla, ale teď musím na záchod, takže..." Vypravila jsem ze sebe po chvíli tuhle větu. „Jasně. Klidně jdi. Jen jsem tě chtěl pozdravit, snad se ještě někdy uvidíme." pravil s úsměvem a já se vydala k záchodům. Lhala jsem mu, nepotřebovala jsem jít na záchod. Jen jsem nechtěla dále poslouchat ty kecy, do měly uchlácholit. Will je skvělý člověk, jen prostě nevidí, jak to je, tento svět není pro mě a nikdy nebude." Nicole zde opět přestala číst.