I am already dead

Takhle to dál nešlo

„Chtěla jsem jí do bytu, ale z vrchního patra jsem slyšela křik, normálně bych se do toho nepletla, ale jeden z těch hlasů patřil mé sousedce a dobré známé. Emily bydlela nad námi v patře asi čtyři roky. Někdy jsem jí hlídala malého syna, když nemohla sehnat hlídání. Nastěhovala se sem s přítelem, který ji ale opustil poté, co podruhé otěhotněla. Takže na všechno Emily zůstala sama. Sama těhotná s malý tříletým dítětem, a ještě měla na krku splácení dluhů svého přítele mafii. Potichu jsem vyšla do patra a schovala za stěnu, tak abych viděla, co se děje v místnosti. Dveře byly otevřené, protože nefungoval zámek. Vše jsem viděla. Viděla jsem tam stát tři muže s pistolemi. Byli to poskokové Shadows. Jejich jména jsem znala. Mířili na Emily, která stála naproti nim, zády ke mně, její malý syn se jí křečovitě držel za nohu. Nemusela jsem jim vidět do tváře, abych věděla, že jsou vyděšení. „Kde jsou ty prachy?!" křiknul jeden z nich. „Já...já...je zrovna teď nemám, ale...seženu je...určitě..." vykoktala ze sebe plačtivě. „To si říkala už minule!" křiknul další z těch mužů. „Já...ty peníze seženu, vážně," vypravila ze sebe. „Ty tvé plané sliby, už nehodláme poslouchat. Šéf nám řekl, co máme udělat, když nám zase řekneš, že je nemáš," pravil ten poslední muž. A já věděla, co nastane po těchto slovech. Já...chtěla jsem něco udělat, ale než jsem stačila mrknout, slyšela jsem dva výstřely. A uviděla jsem, jak dvě těla padají k zemi. Byla jsem v šoku...paralyzovaná, ale věděla jsem, že tu nemůžu jen tak stát. Rychle a potichu jsem se vytratila z paneláku. Nevěděla jsem, co mám dělat, kam mám jít. Ano, viděla jsem už mrtvoly, slyšela jsem výstřely...ale nikdy...většinou šlo nějaké gangstery, ale tohle bylo jiný...Musela jsem zmizet. Ruce se mi třásly. Slzy mi v proudech tekly z očí tak, že jsem skoro neviděla na cestu. Musela jsem se uklidnit. Setřela jsem si slzy z očí a zjistila jsem, že stojím vedle večerky, kde normálně nakupuju. Vstoupila jsem do ní a pátravým pohledem jsem přejela přes poličku s jídlem. Roztřesenýma rukama jsem si vzala tabulku mléčné čokolády a přešla jsem k pokladně. Dala jsem čokoládu na pult a začala jsem se hledat peněženku v baťohu, ale prodavač, který měl dobře znal, mě zastavil. „Nemusíte hledat peníze, slečno." Mávnul nad tím rukou, asi viděl, jak jsem zničená. Potichu jsem poděkovala a pokusila se o malý úsměv. Vzala jsem tabulku čokolády a odešla jsem. Došla jsem k lavičce a sedla si na ni. Otevřela jsem obal čokolády a zakousla se do ní. Potřebovala jsem něco, co by mě aspoň nějak dokázalo uklidnit. Má mysl se pořád vracela zpátky k...k...mé nervy byly na dranc. Slzy opět začaly téct z mých očí. Dlouho jsme seděla na lavičce, snědla také skoro celou čokoládu, ale pořád jsem se nedokázala uklidnit. Až pak mi přestali téct slzy. A já přemýšlela, co mám dělat dál. Nemohla jsem volat na policii a ohlásit to, že jsme viděla vraždu. Jí a jejímu synovi bych tím stejně už nepomohla a mě by to zabilo, moc dobře jsem věděla, že na policii má mafie své lidi. Nemohla jsem volat Willovi. Věřila jsem mu, ale on je přeci součástí policie. Kdyby z toho všeho udělal vyšetřování, tak by skončilo dříve, než by vůbec začalo, já bych byla mrtvá a oni by byli živi a zdrávi a svobodní. Další možnost byla jasná, řídila jsem se jí celý svůj život. Dělat že nevidím vraždy, to už bylo na mém denním pořádku. Ale moc dobře jsem věděla, že už to dál nedokážu. Psala jsem, že Emily byla má dobrá známá, ale tak to nebylo. Ona byla má kamarádka. Neměla jsem moc kamarádů a ona...nemohla jsem to nechat být. Ona potřebovala spravedlnost a její syn. Takhle to dál nešlo. Nemohla jsem nechat být už ne. Tak jsem se rozhodla. Vyndala jsem si z batohu kapesník, setřela si slzy z obličeje a vysmrkala se. Dojedla jsem zbytek čokolády a napila se trochu vody. Všechny věci jsem si uklidila zpátky do batohu. A zvedla se z lavičky. Vykročila jsem ke svému síly, odhodlaná. Dokonce se mi i přestali třást ruce. Pořád jsem cítila bolest, ale věděla jsem, co musím udělat. Také jsem moc dobře věděla, že to, co se chystám udělat, mi může přivodit smrt (nebo pobyt ve vězení), ale také je to může dostat tam, kam patří. Do vězeňské cely. A už jim ani nepomůže to, že mají vlastní lidi na policii." tady Oscar přestal číst, ruce se mu třásly. Čekal všechno, ale tohle ne. Těhotná žena s dítětem. Nebyl jediný, který byl vedle, všichni tím byl odzbrojeni.