I am already dead

Nemohl bych ten projekt mít s někým jiným?!

„Musíme zjistit, co se jí stalo," pravila Nicole odhodlaně.

„Máš pravdu," řekl na to Oscar a opět otevřel sešit a pokračoval ve čtení.

„9. září, 2016, poledne. Včera na biologii to byla opět hrůza. Šla jsem si sednout na své místo a za sebou jsem slyšela chlubit se jednoho kluka, jak nebyl první týden ve škole, protože byl na jachtě. Rozmrzele si odfrknul, když zjistil, že jediné zbývající místo ve třídě je vedle mě. A ještě více naštvaný byl, když zadala učitelka projekty po dvojicích. „Nemohl bych ten projekt mít s někým jiným?!" vyprskl na profesorku. „Ne, nemohl byste, Austine," odpověděla profesorka rozmrzele. Když zazvonilo na přestávku, tak na mě poprvé promluvil. „Dnes se sejdeme ve čtyři odpoledne v altánu v Hustonově parku. Máme na to týden a já to chci mít, co nejdříve dodělaný," pravil a probodl mě rozmrzelým pohledem. „Já...nešlo by to zítra, dnes nemůžu," vypravila jsem ze sebe. „Zítra by to nešlo?" dodala jsem. „Ne, zítra mám trénink, to by rozhodně nešlo!" odfrkl si. „A pozítří?" zeptala jsem se. „Chci to mít dodělaný co nejdřív, takže buď dneska nebo..." větu nedokončil, ale já moc dobře věděla, co to znamená. „Tak dobře, ve čtyři v tom parku," řekla jsem jen a on byl během vteřiny pryč. Šla jsem ke své skříňce. A zase jsem slyšela nějaký rozhovor. „Tak jaký byly prázdniny?" zeptala se Alice a dala mu pusu na tvář. Mně došlo, že je to ten kluk, o kterém Oscar mluvil v tom baru, že s ním Alice chodí. Přemýšlela jsem, jestli jsem mu to měla říct, ale pak jsem došla k závěru, že tohle není moje věc, že bych se do toho neměla plést. Spíš jsem si teď musela vyřešit to, že dnes nemůžu jít do práce. Vytočila jsem číslo mého známé z práce. „Ahoj Iris, mám takovej problém, dnes odpoledne nemůžu jít uklízet, něco mi do toho přišlo. Nemohla by si to vzít za mě?" položila jsem jí otázku. „Máš štěstí, dnes odpoledne mám čas, ale výměnou za to si vezmeš mou páteční odpolední směnu a v neděli budeš hlídat mé dvě děti, Chtěla bych jít s manželem na romantickou večeři. A nešlo mi sehnat hlídání," pravila Iris. „Já...dobře...platí," vypravila jsem ze sebe. Brát za ní páteční směnu mi nevadilo, horší to bylo s tou nedělí. Hrozně jsem chtěla jít na jeden jazzovej koncert, nemuselo se za něj nic platit, byl v jednom baru. Prostě bych si sedla, koupila bych si drink a poslouchala jazz. Krásnej večer. Ale moc dobře jsem věděla, že to nejde. Já jsem já...oni jsou oni. Jejich čas je mnohem drahocennější než ten můj," tady Oscar přestal číst.

„Já...říkám si, že bych se k ní takhle nechoval, ale moc dobře vím, že je to lež, choval bych se k ní taky tak," pravil Oscar smutně, pak opět pokračoval ve čtení.

„Přišel v půl páté, o půl hodiny později. Moc dobře jsem věděla, proč se chtěl sejít tady. Nechtěl být se mnou viděn, ale upřímně bylo mi to jedno, tento park jsem měla ráda. Občas jsem sem chodila, když jsem potřebovala přivést na nějaké jiné myšlenky. Pořád měl na tváři rozmrzelý pohled a neustále odepisoval na nějaké zprávy, ale ten projekt jsme nakonec dodělali a já mu dala svou emailovou adresu, aby mi poslal tu prezentaci. Doma jsme měli dohromady s tátou jen starý notebook, ale dalo se na mě psát ve Wordu a šel spustit email, takže to ještě docela šlo. Zvedla jsem se a zabalila si všechny věci, vydala jsem se domů. Myslela jsem si, že zbytek dne budu mít klid, že maximálně budu muset jít pro tátu do baru, ale...To byl ten důvod, proč jsem nepsala jsem o tom dnu nepsala hned ten večer, ale až další den...to co se dělo ráno a odpoledne, to bylo nicotné oproti tomu, čemu jsem byla svědkem ten večer," tady Oscar na chvíli přestal číst.