The Time of Your Life [CZ] ✔️

New York, New York

      „Jsem fakt zoufalá. Všichni pořád říkaj, jak si musíš užívat mladí, že na střední a vejšce zažiješ nejlepší léta svýho života," stěžovala si Lena a zuřivě rozmachovala rukama. „Víš co si myslím? Blbost! Včera jsem se ptala rodičů a oba mi řekli, že jejich životy na střední a v pubertě byly taky děsný."
      „Já nevím, ale já jsem momentálně spokojená," přiznala jsem s nefalšovaným úsměvem.
      „No jo, tobě se to řekne, když máš plno kámošů a zážitků," ohradila se.
      „O tom nemluvím," zasmála jsem se. Jednak si podle mě všechno až moc idealizovala a jednak jsem měla na mysli události z posledního půlroku, za který jsme se s Lenou neviděly.
       Lena nakrčila čelo a rty se jí roztáhly do širokého úsměvu. „Že tys někoho potkala." Kopla mě pod stolem do nohy. 
      Rozhodně jsem přikývla.
      „Tak povídej!" pobízela mě. „Kdo to je, jak vypadá, jak jste se poznali, chci vědět všechno!"
      „Dobře," svolila jsem. „Víš jak jsme si vždycky dělaly srandu z online seznamek? Jednu jsem zkusila."

      „Psala jsem si tam s několika klukama, ale jenom jeden mě vyloženě ohromil. Jmenoval se Gabriel. Byl fakt milej a ve všem jsme si hned od začátku rozuměli.
      Po pár dnech jsme se rozhodli se sejít. Dali jsme si schůzku na zastávce před touhle kavárnou." To, že jsem dnes Lenu vzala právě sem nebyla žádná náhoda.
      „Od rána jsem věděla, že se ten den stane něco skvělýho. Víš jak miluju, když prší? Mám ten obrovskej deštník a sluchátka a poslouchám tu písničku z New York, New York a všichni jsou naštvání a-" Lena si položila hlavu na bok, což pro mě bylo znamení, že vypravuju zdlouhavě. „No, takže pršelo a já si zpívala a skákala mezi kalužema a došla jsem sem. Teda tam." Ukázala jsem prstem z okna, za kterým byla na druhé straně silnice vidět autobusová zastávka.
      „Stál tam kluk. Byl vysokej, měl kolem pasu ledvinku, víc si nepamatuju.
      'Ahoj,' pozdravila jsem, on na mě jen kývl, tak jsem pokračovala. 'To je počasí, co?' Ale on zase jen kývl.
      A vtom mi někdo vykoukl za ramenem s ozvalo se 'Ahoj?' To jsem se začala smát, protože jsem si uvědomila, že došlo k omylu.
      Tak tomu klukovi říkám jako že 'promiň, já si tě spletla' a on zase jen přikývl a udělal to svoje 'hmm'. A konečně jsem se otočila na toho pravýho. Hej, přísahám, byl dokonalej. Měl na sobě oblek, jako že fakt, nekecám, a přinesl mi růže.
      'Vážně sis myslela, že nosím ledvinku?' zeptal se trochu pohoršeně.
      'Co já vím.' Nemohla jsem se přestat smát. Chápeš, byla to tak vtipná situace."

      „A jak teda vypadá?" vyzvídala Lena.
      „Gabriel? Počkej, mám fotku." Našla jsem v galerii fotku, kterou jsme si spolu ten den udělali. Gabriel měl blonďaté vlasy a zářivě modré oči, byl opravdu hezký. Já stála vedle něj ve svých červených šatech. Vlasy jsem měla rozpuštěné s ofinou do půl čela.
      „Awww," vydala ze sebe. „Jste roztomilý."
      „Jo, ale počkej. Chceš vědět jak dokonalý bylo celý naše první rande?"
      „Jasně, Mluv!" naléhala. A mně nezbylo nic, než vyprávět dál.