The Time of Your Life [CZ] ✔️

Honey, Honey

      „V osm mě vyzvedl. Měla jsem na sobě ty nádherný žlutý šaty, co jsem si koupila v Itálii. Víš který, ne? No a šli jsme teda sem. Sedli jsme si tam kam poprvé, objednal si vanilkové Smoothie, já jahodové. Postupně začínali pouštět hudbu zatímco chodili další lidi. Vyzval mě k tanci. Bylo to tak romantický jako z pohádky. Šli jsme na parket a začali tančit. Byla to ta písnička Tightrope a řeknu ti, tančit fakt uměl. Ani jsem neznala všechny kroky, ale vedl mě po tanečním parketu jako vánek. Lehce a jemně. Představovala jsem si, že jsme v muzikálu. Že se vše děje kvůli nám.
      A pak se to posralo," řekla jsem. Nikdy nemluvím sprostě, ale tohle jinak vyjádřit nešlo.
      „Spadlas?" vyděsila se.
      „Ne," odsekla jsem. „Řekla jsem, že bych si ráda chvilku odpočala. Šel si se mnou sednout a pak se zeptal: 'Nebude ti vadit, když si půjdu trsnout s někým jiným, že ne?'"
      „Co?" vyjekla Lena.
      „Řekla jsem, že v pohodě. Nechtěla jsem dělat problémy a on šel za nějakou holkou, co tam byla s kamarádkama a dal si s ní asi tři tance a já tam jen tak seděla. A obsluhu tady dělala ta holka, co s náma tenkrát byla na tý brigádě, pamatuješ si ji? Kdybys viděla jak se na mě dívala!  A taky jsem zjistila, že tady pracuje ten kluk s tou ledvinkou, co jsem si ho poprvé spletla s Gabrielem.
      Každopádně. Pak jsem se naštvala a šla za Gabrielem, že už bych si ráda zatančila a on řekl, že mám chvilku počkat a tancoval ještě s těma kamarádkama tý holky.
      To už za mnou poněkolikáté přišla ta holka jestli si něco dám. Řekla jsem, že ne, že už půjdu a že platit bude přítel. Jednak jsem zas neměla peněženku a jednak přece nebudu platit, když se chová takhle, ne?
      Takže už jsem chtěla odejít. Ještě jsem si skočila na záchod a když se vracím, vidím jak tu holku, se kterou zrovna tancoval zvedl za zadek nahoru a ona ho ještě obejmula.
      „To neudělal!"
      „Udělal! Mělas vidět jak jsem od tama vypálila. Sedla jsem si na tu zastávku a čekala jestli si vůbec všimne, že jsem pryč. Začala jsem brečet. Chápeš. Měl to být můj večer. Všechno mělo být dokonalý stejně jako Gabriel. Ale Gabriel má od dokonalosti sakra daleko."
      „Moment. Nebyla jsi ještě před chvílí totálně nadšená z toho, žes ho potkala?"
      „Jo, ale ne Gabriela."
      „Co? Vždyť jsem se ptala jak jsi toho někoho potkala a tys začala vyprávět o Grabrielovi."
      „Ne, nezačala. Říkala jsem, že jsem si s ním psala a jak jsme se měli setkat, omylem jsem oslovila Patrika."
      Lena zmateně zamrkala.
      „Ten kluk s ledvinkou, co pracuje tady," zasmála jsem se.
      „Tos nemohla říct hned?!"
      „Ale já to tak řekla," bránila jsme se. „Jen ti vyprávím jak to všechno bylo."
      „Takže ses dala dohromady s tím klukem s ledvinkou?"
      „Počkej," usměrňovala jsem ji. „Zastávka," připomněla jsem. „Seděla jsem tam. Zanedlouho lidi začínali chodit domů. Byla moc tma, ani jsem neviděla jestli Gabriel už odešel. Ale pak za mnou někdo přišel."
      „Ten kluk - Patrik!"
      „Chytrá holka," zazubila jsem se. „Přišel ke mně, tak jsem zvedla hlavu kdo že to je. 'Jsi v pořádku?' zeptal se.
      'Ale jo,' odpověděla jsem. 
      A on řekl: 'Jestli čekáš na přítele, tak už tam nikdo není.'
      'Bývalej přítel,' opravila jsem ho a začala znovu brečet. Nic neříkal. Jen tam stál a já jsem si pořád opakovala jaká jsem kráva. Pak jsem to řekla i nahlas a on na to nijak nereagoval. Ale pak mi podal krabičku lentilek. Ani nevím jestli jsem mu poděkovala, ale celou jsem si vysypala do pusy.
      „Díky bohu, žes je zase netřídila," protočila Lena očima s širokým úsměvem. 
      „Byla tma, ani bych nepoznala barvy," vysvětlila jsem. „A taky bylo fakt pozdě. Zeptal se jestli vím, že autobusy už nejezdí, tak jsem řekla, že vím, že jdu pěšky a on se zeptal jestli mě může doprovodit. A tak jsme šli."