The Time of Your Life [CZ] ✔️

Summer Nights

      „Šli jsme sem. Seděli jsme támhle." Ukázala jsem na stůl u vchodu. „Dali jsme si Latte a zákusek a potom ještě horký maliny. Mňam. Ale průser docela byl, že jsem si jako pokaždý zapomněla celou peněženku a neměla jsem ani korunu. Ale to jsem mu ani neřekla a on i tak trval na tom, že to všechno zatáhne. Víš jak drahý to bylo?
      Pak jsme šli kolem kina a já řekla, že bych se ráda mrkla na film, ale že nemám peníze a on že to fakt není problém. Bránila jsem se, ale doslova mě tam zatáhl. Víš, bylo to tak boží. Potkat někoho, kdo je stejnej cvok jako ty - kdo klidně půjde do kina, aniž by věděl, co právě hrají.
      Bylo to rande jako z těch americkejch filmů, prostě bomba! Až na to, že zrovna hráli nějakou fakt trapnou pohádku pro děti. Ale dělali jsme si z toho srandu a házeli po sobě popkorn. Byla jsem ním šíleně okouzlená a tak jsem v sobě popřela veškerý zásady a když mě chytl za ruku, nechala jsem ho."

      „Teda, ty se umíš odvázat," popíchla mě Lena. „Jestli je tak úžasnej jak říkáš, už bych na něho dávno vlítla. Už jste tamto, že jo?"
       „Nepředbíhej," rozesmála jsem se.
       „No jo, tak jak to rande dopadlo?"
       „Skvěle! Zjistila jsem, že umí tancovat. A že má taky tak strašně rád muzikály. Není to úplně perfektní kombinace? Hned mi slíbil, že jednou někam vyrazíme k hudbě. Což se taky tak o měsíc později stalo. A prostě našli jsme toho tolik společnýho a jak jsem říkala, neuvěřitelně milej a sympatickej a tak pozornej."
       „Strašně se k sobě hodíte!" rozplývala se Lena a rukou si podložila hlavu.
       „No počkej," zastavila jsem ji. „Všechno nebylo tak růžový. Ani zdaleka."
       „Teď mě trochu děsíš," přiznala a napila se. Taky jsem brčkem nasála ledovou kávu a pokračovala.
       „Jo. Od tý doby jsem bez něj nemohla dýchat a psali jsme si jako že pořád. Od rána do večera, hrůza." Zakoulela jsem očima. Lena chtěla něco podotknout, ale zastavila jsem ji včas. „To není to strašný. To přišlo až po tom.
      Viděli jsme se znovu po týdnu. Vyzvedl mě tentokrát před domem. Ale zase jsme šli sem. Stalo se to takovým naším místečkem. A představ si, ten kluk s ledvinkou tam stál zase. Gabriel si z něho dělal strašnou legraci. Jako jo, to nedorozumění tenkrát bylo fakt vtipný." Když jsem si na to vzpomněla, zase mnou začal zmítat záchvat smíchu.
      „A to jsme seděli tam." Ukázala jsem na další stolek. „Byla jsem ním úplně posedlá. Dokonce jsem ho tak brzo pozvala k nám domů. Přišel další týden."