Bytosti

30.kapitola

Usmála jsem se na Lis, která zrovna vstávala. Myslím, že jí je dobře. Doufám, ale i kdyby nebylo, musíme jít. Usmála se na mě a znova zavřela oči. Dlouho jsem nemluvila s Shirou, asi bych měla. 

Shiro ?! 

Sky! Dlouho ses neozvala. - její hlas mi chyběl. 

 Já vím. Ale Lis měla nehodu. - poslala jsem Shire vzpomínku. 

S tím ti nepomůžu, dítě. Nevyznám se v tom a o žádném slizu nevím. 

Ani Lis o tom nevěděla až do té doby než jí celou chtěl spolknout. Zachránila jsem ji a  snažila se jí pomoct, ale nejhorší bylo, že tam nebyla žádná voda, až do teď. Tak jsem jí vytvořila lehátko. - vysvětlila jsem ji. 

Dobře, podle toho co říkáš, by jste měli mít vedle sebe jezero. Musíš něco vymyslet. - protočila jsem oči. 

To vím taky. Jsi mi teda pomohla. 

Tak promiň no. - Zasmála jsem a znova se vrátila do reality. Lis spala a já už chtěla spát taky. Zavírali se mi oči, ale nemohla jsem. Přece mě něco napadlo. Zase jsem myslí vyhledala vodu, která byla kousek od nás, jak říkala Shira. Stýská se mi po ní. Ale za chvilku s ní budu. Zvedla jsem ruce a přede mnou se vytvořila vodní stěna a u dveří též. Nechala jsem ji tam a lehla si na zem. Do minuty jsem usnula.

Stála jsem v lese.Na zemi ležela mlha a ve vzduchu byla cítit rosa. Koukla jsem se po okolí, kde nikdo nebyl. Šla jsem někam, kde stále nevím, kde jsem. Zase. Rozhlédla jsem a uviděla viset bílí kus papíru. Šla jsem k němu a přivřela oči, abych na něj viděla. Mlha se zvedla. Strhla jsem ho ze stromu a koukla se na něj. Bylo to napsané zdobným písmem. Krásné. Všechno co se děje z nějakého důvodu. Zarazila jsem se. Přečetla jsem si to a najednou všechno zmizelo...

Probudila jsem se zpocená a udýchaná. Co to mělo znamenat? pomyslela jsem si. Stále mi v hlavě blikal citát, který jsem viděla ve snu. Nevím co to bylo. Chtěla jsem znovu usnout, ale nemohla jsem. Měla jsem pocit, že není všechno v pořádku. Sedla jsem si a opřela se o stěnu. Zavřela jsem oči a chvilku jen tak seděla. Než jsem se zarazila. Neslyším vodu. Bleskurychle jsem je otevřela. Nikde nikdo. Zvedla jsem se a hned se zase posadila, protože se mi zatočila hlava. Chytla jsem se za ní a rozhlédla se kolem. Lis tu nebyla, ani lehátko, ani stěny. Všude bylo ticho. Už pomalu jsem se zvedla a uklidila si věci do malého batohu, který tu byl. Bylo tam i jídlo a pití. Zarazila jsem se. Nevím jestli je noc, nebo den.

"Sky," otočila jsem se za hlasem. Hvězda. Trochu se mi ulevilo.

"Hvězdo," popoběhla jsem k ní.

"Kde je Lis? " zeptala jsem se.

"Odešla," sklopila hlavu.

"Proč? Kam?" rozhlížela jsem se kolem. 

"Viděla jsem černé vojsko a ona byla vzhůru. Ty si spala. Zneviditelnila tě aby tě zachránila," vysvětlila mi rychle. 

"O můj bože," dala mi studenou ruku na rameno a já sklopila hlavu.

"Promiň. Musím jít," řekla jsem a popadla batůžek, který jsem si hodila na záda. Proběhla jsem dveřmi a běžela chodbou. Rychleji než normálně. Batůžek byl lehký až jsem si myslela, že ho nemám. Párkrát jsem se zastavila abych viděla, co je za zatáčkou. Trochu jsem měla strach, ale musím to dokázat. Jen mi vrtá hlavou - Jestli Jenna ví budoucnost a poradila mi plán, tak proč mi to neřekla ??