Bytosti

20.kapitola

Bylo mi skvěle a smutně zároveň. Jde to vůbec? Asi ano. Bojím se války, nejde mi nic kouzlit a učit se. Ano,  vzdělávám se, kde jsem přestala, ale nic mi do hlavy neleze. Stále myslím na královnu. 

Kyle je úžasný kluk, líbí se mi. Když si to tak vezmu, mohla bych s ním strávit budoucnost.

Shira se učí u starších, kteří přežili válku. Bytostí je méně, vojáků je méně, ale Lurzova armáda je čím dál větší. Musím něco vymyslet. Teď vlastně kraluji já s Kylem. Ale moc se mi to nelíbí. Musím se oblékat do honosných šatů, radši jsem měla teda kombinézu.

V knihovně jsem stále nenašla to kouzlo, už přestávám věřit. Zbývá málo času. A já stále nic nevím. Kéž by tu byl někdo kdo by mi pomohl. Prosím...

Rychlým pohybem jsem se zvedla a otevřela oči. Tyhle sny se mi zdají skoro pořád, ale je to stále lepší než sny o Lurzovi. Když jsem se připomněla jeho jméno přejel mi mráz po zádech. Promnula jsem si oči a vstala z postele. Tím jsem schodila pár knížek z knihovny. Obešla jsem je a odešla do koupelny, kde jsem se umyla, vyčistila zuby a učesala. Ze skříně jsem si kouzlem vyndala červené šaty s ramínky. Potom co se stalo královně jsem byla jmenována já a tím jsem dostala nový pokoj s věcmi. Počkat,kouzlem? - Zarazila jsem se, když jsem je držela v ruce. Oblékla si je a znovu, vědomě, jsem si poslala boty. -Už vím, to je to kouzlo co jsem večer zkoušela.- Obula jsem si černé boty na podpatku. Povzdychla jsem si.

Jak mám tohle zvládnout? - stěžovala jsem si Shiře.

Tak,jako ostatní. 

Tobě se to řekne. - protočila sem oči. 

Myslíš, že si jediná? Mysli na ostatní, lítají jak ty pískáš. 

A co ty? - změnila jsem radši téma. 

Jsem hrozně moc unavená. - přiznala se. 

Tak jdi spát. - rada nad zlato. 

Nemůžu, mám teď souboj s jedním ze starších. 

Je mi jedno jestli vyhraješ, buď v opatrná. 

Já vyhraji! - Usmála jsem se a cítila jsem, ze ona taky. Náš vztah se Shirou je lepší, o hodně lepší. Odešla jsem z koupelny a knížky jsem poskládala na dvě hromady. Které jsem četla a které ne. Pak jsem opustila pokoj v menším bordelu než před tím. Šla jsem po chodbě, kde nikdo nebyl a rozléhalo se po ní klapání podpatků. Sešla jsem schody a další. Pak další dlouhá chodba a otevřely se dveře do sálu. Kyle něco řešil s nějakým chlapem a Lis.

"Nevím, ať to rozhodne on" řekla Lis a ukázala na Kyla.

"Co má rozhodnout? " řekla jsem a všichni se otočili.

"Dobré ráno," Kyle mě políbil na tvář. Nečekala jsem to a tak jsem o krok ustoupila. Jejich zvláštní chování mě zaráželo.