Bytosti

Válka

Vítr si hrál s mými vlasy a já si užívala ten pocit svobody. Po chvilce jsem rozeznala špičku hradu. Jen co jsme přeletěli jeden strom padl na nás stín. Zlaté šupiny Baltazara dostaly šedý odstín, takový stříbrný, ale nádherný. Nikdy jsem si nevšimla jak jsou draci zajímavý. A neklidní. Počkat. Ano. Baltazar se začal kroutit. 

Co se děje? - zeptala jsem se.

Nevím. Je tu něco divného.  

To je tou černou magií. Nebojte se. Nevnímejte to. - snažila jsem se ho uklidnit. Slyšeli mě všichni draci, vím to, protože se začali chovat normálně. Uklidnila jsem se, teda spíš jsem se snažila. Rozeznala jsem malé postavy pode mnou. Baltazar zařval a všichni to zopakovali. Snesli se dolů a začali chrlit oheň. Teda jen někdo. Nevím proč ostatní ne, ale to je asi jedno. Zvedla jsem luk nad hlavu a zakřičela. 

Děkuji.- řekla jsem a skočila z Baltazara. Pode mnou se mihl stín, který mě nabral. Sedla jsem si pohodlně do sedla. 

Shiro! - šťastně jsem ji pohladila po šupinách. 

Sky! Ty si to zvládla. - byla také nadšená. 

Díky tobě. Díky tomu, že si o mě řekla Baltazarovi.  - přiznala jsem. 

To je můj otec.

Máš skvělé rodiče.  

Děkuji. - Vím, že se usmála. Koukla jsem se dolů. Lidi máchali zbraněmi i když byli vyčerpání. 

Dostaň mě na nějaké bezpečné místo.- poprosila jsem Shiru. 

Co chceš udělat? 

Něco mě napadlo. - poslala jsem ji svou myšlenku.  Dostala se blízko ke stromu a skočila na větev. V koruně stromu jsem se pohodlně usadila a roztáhla ruce. Uvolnila jsem se a zapomněla na okolí. Zavřela jsem oči a začala odříkávat slova. Sama nevím kde jsem je vzala. Cítila jsem divný tlak na mých prstech u ruky. Mezi prsty mi začalo cosi blikat, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Cítila jsem jak ze mě síla odchází. Pak jsem byla prázdná jak studna na poušti. Zamrkala jsem očima a rozhlédla se jestli jsem udělala to co jsem chtěla. Usmála jsem se protože se to povedlo. Svoji sílu jsem dala ostatním...

Nasedla jsem zpátky na Shiru a letěli jsme na balkón hradu. Byl obrovský, tak velký že by se tam vešli dva dospělý draci.Pod těžkým tělem spadlo pár kamenů. 

Co teď?  - zeptala se mě Shira. 

Jdeme ho zničit.-  mrkla jsem na ní a ona z pusy vypustila plamen ohně. Jazyky se začali motat kolem hradu až vytvořili spirálu. Ve vzduchu jsem cítila smrad spálené omítky. Potom se oheň rozšířil a lidi se začali hrnout ven. Nechala jsem tam Shiru a vběhla dovnitř, potom jsem zatočila ke schodišti a seběhla schody dolů. Dlouhou chodbou jsem seběhla další schody do podzemí, tam kde jsem zachránila Christinu. Stál tam, v černém plášti otočený ke mě zády 

"Věděl jsem že přijdeš," ozval se jeho hlas. Přišla jsem blíže do sálu až jsme byli od sebe pár metrů. Nic jsem neřekla. Otočil se na mě a já pohlédla do černých očí. Byli temné, plné tajemství a zla. "Si myslíš že mě porazíš ?? Blbá bublina mě nezabije," minule jsem ho přece chytila do té bubliny. Sklopila jsem hlavu. Cítím se jak malé bezmocné batole, užírá mě pocit jako bych něco provedla a museli mě potrestat. Nadechla jsem se a znovu mu koukla do očí. Podlomily se mi kolena a padla na zem. Sotva jsem viděla. Před sebou jsem měla černou siluetu postavy a nataženou černou ruku. Zabolelo mě břicho, chytla jsem se za něj a schoulila se do klubíčka. Jakoby ze mě někdo vyrval orgány, pálilo mě to a neskutečně bolelo. Nadechla jsem se i když mi to vůbec nešlo. Sedla jsem si do dřepu a pořádně se nadechla. Nasadila jsem naštvaný výraz a pořádně se do něj zabodla pohledem. Stoupla si na nohy a narovnala se. Ruku stáhl takže jsem necítila ten tlak. Stáli jsme tam a koukali na sebe. 

"Nejsem slaboch," řekla jsem a vystřelila po něm kouli ohně? Lekla jsem se. Mami. Nezasáhla ho. Vytvořila jsem okolo něj laso které ho obmotalo kolem sebe. Začal sebou kroutil a řvát. Pak lano prasklo a zmizelo. Má popálenou kůži. Než jsem stačila zareagovat letěla proti mě další koule. Loket jsem si dala před obličej a čekala ránu, nic. Otevřela jsem oči, přede mnou byla stěna. Chtěla jsem padnout na kolena a začít brečet. Moje máma asi umřela. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, jako bych byla celou dobu ve vodě a po dlouhé době ucítila vzduch. Jako znovuzrození. Natáhla jsem před sebe ruce a měla stále zavřené oči. Spojila jsem zápěstí k sobě a otočila. Uslyšela jsem malé praskání. Otevřela jsem oči a úlekem nadskočila. Přede mnou byla bublina vody s elektřinou. Kde? Jak? Dar - zahrálo mi v hlavě. Vyšvihla jsem ji nahoru ke stropu až nebyla vidět. Nechala jsem ji tam a vystřelila na něj za sebou jdoucí koule elektřiny. Jedna ho trefila do ramene, druhá do boku a třetí do nohy. Bez přestávky jsem na něj pustila další tři do prsou. Spadl na zem a podíval se mi do očí.

 "Mě neporazíš," byla jsem zticha a koukla ke stropu. Odlupovala se omítka a k zemi padala koule. 

"Nemáš pravdu. Porazím," řekla jsem a odstoupila od něj dál. Bomba ho zasáhla. Vystřelila jsem jednu do stropu a padl na něj kus. Pak začalo padat všechno. Do očí mi zasvítilo slunce, Ale rozeznala jsem siluetu draka. Vylezla jsem Shire na hřbet a vyletěli jsme ven. V dálce jsem uviděla Lurzu. Byl od pohledu vyčerpaný. Vystřelila jsem na něj šíp do ramene až ztratil rovnováhu a spadl na zem. Shira dopadla na zem a z její brašny jsem vytáhla meč. Měl zavřené oči. Bez slitování jsem mu probodla srdce...