2.část

2.1K 173 0
                                    

Koukala jsem na ně a přemýšlela jak utéct. V tom jako bych ucítila něčí ruku na mém rameni. Otočila jsem se a žádný člověk tam nestál. Na rameni nebyla lidská ruka, ale větev stromu.Chytla jsem ji a ona mě vytáhla do koruny stromů. Byla tam díra a já tam strčila ruku. Vytáhla jsem to a v ruce jsem držela luk a šípy. Prohlédla jsem si to a vrátila to tam zpátky. Pak jsem slezla zpátky dolů. Jednu nohu jsem pomaličku pokládala na větev přímo vedle nich. Druhou nohou jsem se chtěla odrazit a položit jí na další větev. V tom uslyším prásk  a větev padá k zemi. Jen tak tak jsem se zachytila a koukala na větev ležící na zemi. 

"Pojď dolů neublížíme ti," křikl jeden z těch mužů. 

"A jak vám mám věřit ?!" zakřičela jsem nazpátek.

"Slibujeme," nevím ale měla jsem nutkání jim věřit. Slezla jsem z větve a ti chlapy se jen za mě postavili a nic mi neudělali. Šli jsme ke skále odkud jsem vyběhla a vedli mě tunelem ze skály, kde se objevil obrovský zámek. Byl jako z pohádky. Velký s věžemi, obrovskou zahradou a jezírkem. Část zámku bylo obalená květy nějaké květiny, kterou jsem neznala. Vedli mě až do zámku, kde bylo plno pokojů. Pak jsem se objevila v sále, obrovském sále. Naproti mě stál trůn a na něm královna. Má dlouhé zrzavé vlasy až pod ramena a dlouhé zelené šaty zdobené jednou kytkou na boku. Vypadala nádherně a jen co mě uviděla vstala a přišla blíž.

"Vítám tě u nás Sky," řekla melodickým hlasem.

"Jak...jak víte moje jméno? " byla má první reakce.

" Vím, kdo bloudí v mém území," zasmála se i když mě to moc vtipné nepřišlo.

"Pardon...," vypadlo ze mě nečekaně.

"Neomlouvej se...tebe my hledáme," Udiveně jsem povytáhla obočí.

"Mě? a to jako proč? " řekla jsem až příliš hrubě.

"Máš dar o kterém si v normálním světě nevěděla," fajn, tak tohle začalo být divný.

"Počkat...tak kde to jsem? " začala jsem se kolem sebe rozhlížet.

"V magickém světě, plném různých tvorů a kouzel," usmála se na mě královna.

"A jaký dar? " vrátila jsem se k předchozí větě.

"Jak si asi zjistila, máš ostřejší zrak, lepší sluch, rychlé pohyby. Jsi Elfka," začala jsem se smát. Doopravdy. Můj smích se rozléhal po sále.

"Cože? " vyštěkla jsem na ní nakonec až se zarazila.

"A nejen to ovládáš živly-voda, vzduch, oheň, země," snažila jsem se znova nevyprsknout smíchy.

"A nespletli jste se náhodou? " cukaly mi koutky.

"Ta moc, přímo z tebe vyřazuje," ukázala na mě. "Jsem ráda, že si se rozhodla jít k nám. Tam dál je bažina, která by tě vtáhla do temného údolí."

"Aha...," nevěděla jsem, co na to říct.

"Ještě pár věcí ti musím říct, ale to až na obědě. Tohle je Lis, je to tvá pomocnice," ukázala na červeno-vlásku s hubenou postavou a zeleno-hnědým kostýmem. Jmenovala se stejně, jak má kamarádka. "Tohle je Luke, tvůj ochránce," ukázala na kluka v mém věku s vypracovanou postavou, hnědými vlasy a též v kostýmu. "A tohle je Kyle," ukázala na blonďáka v modrém kostýmu. "To je můj syn," zakřenila se na něj. "Sám se nabídl, že tě bude chránit," najednou se usmála a sedla si na trůn. "Lis, ukaž ji pokoj a ať se připraví na oběd," řekla ji. Ta se uklonila, vzala mě za ruku a vyběhla se mnou schody. Minuly jsme dveře s čísly 345,346,347,348 a u dveřích 349 se zastavila. Otevřela je a já vstoupila do místnosti.

"Páni,"rozhlédla jsem se po pokoji. Byl zbarven do bílé, červené a černé barvy.

"Taky se mi ten pokoj líbí," rozhlížela se stejně jako já. "No. Máš tu taky balkón a tam je koupelna" ukázala na bílé dveře. "Máš moc hezké vlasy," usmála jsem se a pohlédla na své vlasy.Moje blonďaté vlasy! Na konečcích jsem je měla do fialovo-růžové barvy a ostatní bílé.

"Jak? " chtěla jsem křičet.

"Tady neexistují normální barvy vlasů, jako u vás," a pak jsem si odhrnula vlasy z uší.

"Jsem Elfka," takže ta zpropadená královna měla pravdu.

"To já taky," usmála se Lis, jako by se nic nestalo. Ale já se stále prohlížela v zrcadle.

BytostiKde žijí příběhy. Začni objevovat