Ze dna na dno

7

Krev na mých botách zanechává rudé šlépěje

Na cestě vedoucí pouští do daleka

Déšť ani čas ty ohavné skvrny nesmyje

Kdo po té cestě jde se jich k smrti leká

Vracím se z cizí země, vracím se z cizí války

V uniformě od kulek na skrz děravé

Po cestě táhnoucí se do velké dálky

Na její cíl mám vzpomínky míhavé

Bojoval jsem za lásku, čest pravdu a svobodu

Odvaha visela mi na vlásku, při pohledu do hrobu

Jak kráčím pustou krajinou nemající po životě stopy

Promítám si v hlavě jeden stejný děj

Kdy záblesky z pušek a granátů z nás udělaly chlapy

A naučily věřit i tam, kde je beznaděj

Mrtvá těla pomalu dopadají na zem

Patřila těm, které jsem jen krátce znal

I když se potím, tak se chvěji mrazem

Proklínám toho, kdo jim život vzal

Šelma válka si vybírá svou krutou daň

Nezná slitování, milost nebo únavu

Přítelova krev hřeje mou špinavou dlaň

Když rukama podepírám jeho hlavu

Ze zablácené země zvedám svou zbraň

Vstávám se silným křikem a nenávistí

Do nekonečna opakuji Pánbůh nás chraň!!!

Dopřej nám dlouhý život, to štěstí

Bojoval jsem za lásku, čest pravdu a svobodu

Odvaha visela mi na vlásku, při pohledu do hrobu

Když utichají výstřely a vzduch se pročišťuje

Mně nezbývá již příliš mnoho sil

Kde je mé Já? Věřím, že někde tu je

Ztracené ve věčnosti minulých chvil

Kapky deště stále plní louže krve

Některé cinkají o helmy vojáků

V tom tichu se na povrch dere

Strach z těch temných černých oblaků

Když ustal déšť a rozestoupily se mraky

Rudé paprsky zalily všechnu zkázu kolem

Moře prázdných těl tam leželo před mými zraky

Jejich duše jsou vítány andělským sborem

Slza stékající po mé tváři již padá dolů k zemi

O kámen se tříští do všech světových stran

Lapám po dechu, vzduchu nedostává se mi

Škrtí mě svědomí ode mě vypálených ran

Bojoval jsem za lásku, čest pravdu a svobodu

Odvaha visela mi na vlásku, při pohledu do hrobu

Příliš těžká je lopata zvedající mokrou hlínu

Od budoucích hrobů mých mrtvých přátel

Na jejich utrpení myslím každou vteřinu

Na zbytečně zhaslé záře kdysi živých světel

Nechybělo málo k tomu, abych tu ležel mezi nimi

Díky Bohu za to, že jsem tolik štěstí měl

Proklínám válku, tu bezcitnou svini

To pro ni jsem se celé roky strachem chvěl

Bojoval jsem za lásku, čest pravdu a svobodu

Odvaha visela mi na vlásku, při pohledu do hrobu

Bolí mě nohy jak procházím nehostinnou krajinou

Po cestě bez trávy, vody, luk a rozkvetlých stromů

Samotným peklem a ďáblem snad i zatracenou

Vedoucí k mému cíli, vedoucí zase zpátky domů

Vracím se jako vítěz, cítím se však jako poražený

Velký kus sebe jsem nechal na bitevním poli

Bojoval jsem ve válce, která moje vůbec není

Na duši mám rány, které stále ještě hodně bolí

Bojoval jsem za lásku, čest pravdu a svobodu

Odvaha visela mi na vlásku, při pohledu do hrobu

Nad nímž je náhrobní kámen, právě s mým jménem

Spi sladce, sbohem a ámen, navždy budeš s Pánem