THE BEST CALVIN KLEIN MODEL

s i x

Byla jsem opravdu ráda, když jsem viděla Justina odcházet a nejít za mnou. Vyptával by se na můj ret tak dlouho, dokud bych nepovolila a neřekla mu sama, že mi to udělal otec a to by nedělalo dobrotu.

Včera jsem byla ještě s Justine na večeři a když jsem se vrátila domů, čekal tam na mě opilý otec. No asi víte, co následovalo. A dnes ráno se to opakovalo, proto jdu pozdě do práce a ještě navíc s roztrhlým rtem.

Becky se naštěstí nevyptávala na to, co se mi stalo, takže jsme pracovaly v tichosti jako vždy.

Přišla sem jedna postarší paní s prošedivělými vlasy, které se nejspíš snažila barvit na černo, s telefonem u ucha. Už od pohledu vypadala jako milá žena.

,,Jsou v šuplíku, Justine.. Ano, jasně.. Už jsem tu.. Dobře.. Jedno velké americano s mlékem, prosím.." poslední větu řekla ke mně, jak jsem správně pochopila, tak jsem začala dělat velké americano s mlékem a letmo poslouchala její hovor, ,,ne, ne, žádná bruneta.. Blondýnka.. Vysoká, kratší vlasy, tvář jak miminko.. Jasně, jasně.. Takže to je ona?.. Proč sis sem nedošel sám?" to jako právě popisovala mně tomu neznámému do telefonu?

,,Ehm, jedno velké americano s mlékem." postavila jsem před ní kelímek s kávou, ale ona byla zabraná do jejího telefonátu, tak jsem čekala až ho ukončí.

"Ano, Justine.. V klidu, vypadá dobře.. Neboj.. A mimochodom měl by ses připravovat na focení. Začíná ti ve čtyři odpoledne.. Ne, to je to v interiéru.. Na 5. Avenue ve velké zelené budově.. Zelená budova tam je jen jedna, to najdeš a nemůžeš přehlédnout.. Tak chlapečku, já ti dělám hospodyni, ne tvou manažerku.. Nemůžu za to, že tvůj manažer je na dvě věci.. Dobře, dobře, hele už musím končit, kafe je hotové.. Jasně, ahoj.." hovor ukončila, kafe mi zaplatila, věnovala mi jeden milý stařecký úsměv a ladnou chůzí opustila náš podnik.

Když odešla, začal mi ten její hovor vrtat hlavou. Zmínila jméno Justin a focení. Nebyla to náhodou ta jeho hospodyně Marta? Napadlo mě.

Pokroutila jsem hlavou nad tím, kam se zas mé myšlenky ubíraly, když jsem moc začala přemýšlet o věcech, o kterých bych neměla. Nebo by mi měly být spíš jedno.

-

Dnes zavíráme až v devět a to byla ještě dlouhá doba, jelikož bylo teprve čtvrt na čtyři.

Becky zrovna neměla co dělat, tak se na mě tak divně šklebila. Nechápala jsem proč.

,,Co je, sakra?" mírně jsem na ni vyjekla.

,,Tak s tím Justinem to nejspíš nebyl jen sen." uchechtla se.

,,Jak to myslíš?" nechápala jsem.

,,No, v sobotu se tu objevil chvíli po tom, co jsi to vzdala a odešla." zákeřně se ušklíbla a já se na ni překvapeně podívala. Takže on tu byl?

,,Proč si mi to neřekla?" vyhrkla jsem.

,,Teď už se s tebou stejně nebude bavit, protože jsem mu řekla, že si odešla dřív si zašukat s nějakým Gilbertem." vysmála se mi do obličeje a v tu chvíli mnou projela vlna vzteku. Kdyby tu nikdo nebyl, skočila bych po ní jak nějaká šelma a vyrvala jí všechny vlasy z té její zavšivené palice!

"Ty mrcho." přecedila jsem skrz zuby a hodila po ní utěrku, kterou jsem držela v ruce. Jen se mi opět vysmála do obličeje.

Nasraně jsem odešla do šatny, kde jsem se převlékla do mých světle modrých jeansů, ve kterých jsem ráno přišla, a černé mikiny. Popadla jsem svoje věci a šla rychlým krokem ke vchodovým dveřím.

,,Kam jako jdeš?!" křikla na mě zpoza baru Becky.

,,Do prdele," neslušně jsem jí odvětila a opustila kavárnu.

Podívala jsem se na hodinky na mém zápěstí, které ukazovaly půl čtvrté a pět minut. Jestli ta paní byla opravdu ta Marta od Justina, tak mu ve čtyři začíná focení na 5. Avenue v zelené budově.

Chytila jsem si taxi a nadiktovala mu, kam potřebuju nutně rychle dojet. Nebyly zácpy, za což jsem děkovala Bohu a za krásných dvacet minut jsem netrpělivě čekala před zelenou budovou, kde by měl mít Justin údajně focení.

Sice nevypadám ideálně, ale potřebuju si to s ním urovnat a všechno mu vysvětlit. Doufám, že mi bude věřit.

Bylo pět minut po čtvrté a Justin stále nikde. Ale tak Patrick říkal, že chodí vždy a všude pozdě, tak tu ještě zkusím počkat. Minule jsem odešla a on tam hned po mně přišel, o čemž mi ta mrcha Becky řekla až dneska.

V dobu, ve kterou jsem to nejmíň čekala, se tu objevil černý Ranger Rover, ze kterého vystoupili dva namakaní muži, jeden otevřel dveře, ze kterých později vystoupil Justin a ten druhý hlídal.



,,Justine!" vyjekla jsem, abych na sebe upozornila a rozběhla se k němu. Avšak jeden z těch chlápků mě chytil a silně držel zrovna na místě, kde jsem měla modřinu, což zapříčinilo mé syknutí od bolesti.

,,Miku, pusť ji." rozkázal mu Justin. On hned udělal to, co po něm jeho pán chtěl.

,,Musíme si promluvit. Hned. Prosím." naléhala jsem na něj. Nevypadal na to, že by se se mnou chtěl bavit, ale já jsem se mu vůbec nedivila, díky tomu co mu o mně Becky napovídala.

Kývl na ty dva muže a ti od nás odstoupili několik metrů, kdy nás nemohli slyšet, ale stále na nás viděli.

,,O čem chceš mluvit?" zeptal se s pohledem upřeným na můj roztžený ret.

,,V sobotu jsem tam na tebe čekala dvě hodiny. Becky si všechno vymyslela. Neodešla jsem v půl třetí, jak ti řekla. Čekala jsem tam na tebe, jelikož jsme byli domluvení, že kvůli tobě skončím dřív než v pět a ty mě tam kolem půl třetí vyzvedneš." vysoukala jsem ze sebe všechno najednou.

Justin se zamračil a chvíli přemýšlel. ,,V půl třetí? Vždyť jsi měla končit v pět a já tě měl tak vyzvednout."

,,Ne, vždyť jsem ti říkala, že skončím už v půl třetí, abychom z toho dne vůbec něco měli." vysvětlila jsem.

,,Tak to byla asi jen špatná domluva." uchechtl se.

,,A Becky to ještě víc posrala těmi řečmi. Ráda mi dělá naschvály. Vlastně i to, žes tam byl, mi řekla až dneska."

"Takže žádnej Gilbert není?" zeptal se.

"Ne a nechápu, jak ji mohlo napadnout takové jméno. A tys tomu mohl věřit. Jak?" smála jsem se. Justin se na mě zadíval, pomalu zvedl ruku k mé tváři a prstem mi přejel po tom roztrženém rtu.

"Kdo ti to udělal, Hailey?" zeptal se vážně, s rukou stále položenou na mé tváři.

Povzdechla jsem si. ,,Včera večer, když jsem šla domů. Nevím, kdo to byl. Bylo to v takové temné uličce." vymyslela jsem si.

,,Byla jsi na policii?"

,,Ne. Bylo by to na dlouho a já se do ničeho nechci pouštět. A ani nemám žádné důkazy, byla tma."

Justin nade mnou pokroutil hlavou a povzdechl si. ,,Jsi vážně tvrdohlavá. A jen tak pro příště. Nechoď temnými uličkami." cvrnkl mi do nosu a já se zachichotala jako nějaká puberťačka, která dostala svou první pusu.

,,Jak si vůbec věděla, že budu v tuhle hodinu tady?"

,,Slyšela jsem tvůj rozhovor s tvou hospodyní Martou, která si u nás dnes byla pro kafe. Teda ze začátku jsem měla pochybnosti, jestli to byla vůbec ona, ale ty se před chvílí rozplynuly." odpověděla jsem.

,,Tak víš co?" pokroutila jsem hlavou.

,,Já na to focení seru a beru tě na večeři." řekl rozhodně.

,,Ne, to nemůžeš," vyhrkla jsem, ,,vezmi mě radši s sebou nahoru. Chtěla bych vidět jak fotíš." nevěřila jsem, že jsem to řekla nahlas. Zčervenala jsem a pohled sklopila na své tenisky.

Zasmál se a zvedl mi hlavu. ,,Jsi vážně roztomilá." chytl mě za ruku a společně jsme šli do té velké zelené budovy.