THE BEST CALVIN KLEIN MODEL

e i g h t

Ráno jsem se probudila v neznámém prostředí. Posadila jsem se a začala se rozhlížet.

Vůbec jsem nevěděla, kde se právě nacházím. Možná mě Justin vzal k sobě domů, protože jsem včera usnula na jeho focení, ale nejsem si jistá. Třeba mě jen odvezl na hotel. Vypadalo to na nějaký luxusní hotel.

Po chvíli rozhlížení se po celém pokoji, jsem si uvědomila, že na sobě mám pouze spodní prádlo. Rychle jsem vyskočila z postele a běžela ke dveřím, které vedly do koupelny, jak jsem si myslela.

Před zrcadlem jsem si prohlížela mé tělo, posázené modřinami. Sama jsem se určitě nesvlékla, takže ten, který mě svlékl, musel tohle všechno vidět.

Šla jsem zpátky do pokoje, kde jsem se snažila najít mé oblečení, ale marně.

Potichu a opatrně jsem vyšla na chodbu a potom po schodech dolů. Sešla jsem po nich do obrovského obýváku, kde nikdo nebyl, ale pro jistotu jsem si stále kryla mé dobité tělo.

Uslyšela jsem nějaké zvuky, tak jsem se za nimi pomalu vydala a ocitla se v kuchyni, kde jsem narazila na postarší paní, Martu, která si mě hned začala celou prohlížet. Nad mými modřinami se se zamračeným pohledem pozastavila.

,,Oh, děvče, od koho jsi tak dobitá?" zeptala se mě starostlivým a zároveň vyděšeným hlasem.

,,J-já, já.. Ani nevím, kde teď jsem a kde mám oblečení." zakoktala jsem nervózně.

,,Jsi u Justina. Chceš prášek na bolest hlavy?" ochotně se zeptala. Chvíli jsem na ni nechápavě koukala, ale potom mi to došlo.

",,Ne, já jsem nebyla opilá. Jen jsem včera usnula na focení a teď jaksi nevím vůbec nic."

,,No to já taky ne, děvenko." elegantně se zasmála.

,,Budeš si muset počkat, až se náš chlapec probudí." přikývla jsem a posadila se na barovou židli k pultíku.

,,Oh, asi chceš něco na sebe, že?"

Přikývla jsem a ještě dodala. ,,Ano, prosím."

,,Našla jsem jen tohle.. Justin tu nemá žádné dámské oblečení." podala mi nejspíš jeho triko a já jí poděkovala. Oblékla jsem si aspoň to, abych tu nebyla jen ve spodním prádle.

,,Snídáš?" nesměle jsem přikývla a Marta přede mě naservírovala dvě palačinky s marmeládou a k tomu sklenici džusu.

,,Moc děkuju." s úsměvem jsem poděkovala a s chutí se do toho pustila.

,,Mohu se Tě zeptat, od koho máš ty modřiny?" ani jsem nestihla začít mluvit a přerušil mě ranní chraplák, který vešel do kuchyně jen v boxerkách značky Calvin Klein.

,,To bych taky rád věděl." odkašlal si a opřel se o linku. Oba na mě upřeně hleděli a čekali, co vyjde z mých úst.

Ovšem, kromě povzdechnu z nich nic jiného nevyšlo.

,,Poslouchám tě." pronesl rázně Justin.

,,Říkala jsem ti, že mě někdo v noci přepadl a zmlátil." řekla jsem a Marta zalapala po dechu. Justin si udržoval stále svou kamennou až naštvanou tvář.

,,Tak jo. Pojedeme do nemocnice, aby se ti tam na to podívali." řekl rozhodně a odložil sklenici džusu, kterou si mezitím stihl nalít.

,,To je dobrý nápad." vložila se do toho Marta. Já si jen povzdechla, protože jsem věděla, že nemá cenu vzdorovat, když jsem viděla ten jeho pohled.

,,Pojď." viděla jsem, že je naštvaný. Ale já jsem snad nic neudělala. Teda doufám. Asi se prostě jen špatně vyspal.

Už jsem se zvedala od mé nedojedené snídaně, když Marta promluvila. ,,Tak snad ji necháš dojíst snídani."

Justin si povzdechl a zpátky se opřel o kuchyňskou linku a mně pokynul, ať dál jím.

,,Dostanu taky?" zeptal se.

,,Samozřejmě.. Tři palačinky s nutellou pro mého chlapečka." Justin se na ni uculil. Musela jsem se usmát nad tím, jaký skvělý vztah spolu mají.

Když jsme se nasnídali, Justin mi donesl mé oblečení, které, jak jsem zjistila, dal do prádelny a Marta ho brzy ráno vyprala. Už bylo i suché, protože použila i sušičku.

Zanedlouho jsem seděla v Justinově Mercedesu, kterým jsem se vezla do nemocnice.

Justin celou cestu nepromluvil ani slovo, což mě mrzelo.

-

,,Hmm.. Slečno, ale ty modřiny a pohmožděniny jsou starší. Nějaké jsou novější to sice jo, ale nevypadá to na jednorázové zbití. Tohle se musí dít opakovaně. Nechcete se mi s něčím svěřit?" promluvil ke mně doktor, když mi vyšetřil modřiny po celém těle a já stále ležela na lehátku.

Očima jsem těkala mezi doktorem a Justinem, který mě starostlivě pozoroval a pohledem mě prosil, abych řekla pravdu, která by akorát všechno pokazila, takže jsem prostě jen záporně pokroutila hlavou.

,,Vážně ne?" ujišťoval se doktor.

,,Vážně." řekla jsem rozhodně a posadila se. Doktor mi tedy dal alespoň nějaké mastičky a potom jsem si to už namířila ke dveřím.

,,Nashledanou." odešla jsem z ordinace. Justin mi byl v patách. Chytil mě za ruku a tak mi neumožnil sebemenší krůček vpřed.

,,Hailey, řekni mi pravdu." hleděl do mých očí a já zase do těch jeho oříšků, kterými mě prosil o pravdu.

,,Nemůžu, Justine." kroutila jsem hlavou.

,,Proč ne, sakra?" začal se rozčilovat a rozhazoval rukama kolem sebe.

"Protože ti to prostě říct nechci." taky jsem zvýšila trochu hlas. Možná bych mu to i časem řekla, ale takhle, když na mě tlačí, je to pro mě těžký, ,,nedošlo ti, že by to pro mě třeba mohlo být těžké?" už jsem měla slzy v očích.

,,Proč jsi tak blbá? Řekni mi to kurva." nevěřila jsem svým uším. Neví, čím si procházím a ještě na mě bude takhle hnusnej.

Debil.

,,Nech mě na pokoji." vzlykla jsem a běžela od něj pryč. Vylítla jsem z nemocnice jako namydlenej blesk a vběhla do parku, který byl hned naproti nemocnici, kde už jsem zpomalila a nekontrolovatelně se rozbrečela.

Sedla jsem si na lavičku a snažila se uklidnit. Když se tak po chvíli stalo, vydala jsem se do kavárny, kde na mě nečekala vůbec dobrá zpráva.

Becky mi oznámila, že jsem dostala padáka. Nevěřila jsem tomu, dokud mi to neoznámila přímo má šéfová, teď už bývalá. Bylo to kvůli včerejšímu útěku z kavárny a dnešku, kdy jsem se prý ani neobtěžovala přijít.

Samozřejmě, že nechyběla slova, jak moc jsem jí zklamala, že si o mně vždy myslela, že jsem svědomitá, spolehlivá a pracovitá dívka.

Dnešek se už snad více posrat nemůže. To jsem si myslela do té doby, než jsem zavítala domů. Otec na mě čekal v kuchyni s prázdnými lahvemi alkoholu okolo sebe, v dosti opilém stavu.