You Are The Reason: Uncalled Visitor

Já jsem Lee, čus

*Loki*
Zavolal jsem jí. Sejdeme se. Tohle chování bylo pod mojí úroveň - 'Těším se'. Co to bylo?! Chovám se divně. Asi to bude těmi drogami, co do mě v tom ústavu cpali.

Za půl hodiny mám být u uličky. Chci jí o sobě vyprávět. Chci jí říct, že nejsem nebezpečný, že jsem skoro jako ona.

*Eileen*
Už jenom půl hodiny! A vůbec, proč mi ten bůh volal? Co mi asi chce? Nejspíš jsem mu tam neměla nechávat to číslo. Budu mít akorát samý problémy.
* * *
16:10
Už tady stojím 10 minut a on nikde. Jestli vůbec přijde, se ptáte? No, mě by to taky zajímalo. Á, počkat, už ho vidím. Na sobě má džíny a černou bundu. Když jsem ho viděla před třemi měsíci, nosil úplně něco jiného. Ale je to bůh, a ještě ke všemu Loki, tak co byste čekali, než nějaký maškarní kostýmek, že?

*Loki*
Šel jsem pozdě. Ale nevadilo to. Aspoň mně ne. Eileen už tam postávala a netrpělivě si mě prohlížela.
"Díky, žes přišla. Promiň za zpoždění," omluvil jsem se.
"V pohodě," řekla mi s nepatrným a malinko vystrašeným úsměvem na rtech.
"Ty se bojíš," konstatoval jsem.
"Ne... no, možná trochu," dívala se do země.
"Už jsem ti přece řekl, že se mě už bát nemusíš," připomněl jsem jí její první návštěvu v mém pokoji v nemocnici.
"Ale já ti ještě úplně tak nevěřím."
"No dobře. Tak abys mi uvěřila, něco ti o sobě řeknu. Teď ale půjdeme najít nějaké místo, kde si můžeme v klidu sednout, ano?" navrhl jsem.
"Tak jo."

*Eileen*
Našel nějakou lavičku, hezky ve stínu pod stromem. Usadili jsme se a já na něj vyčkávavě pohlédla.
"No, co chceš slyšet?" zeptal se.
"Všechno, co mi řekneš," pousmála jsem se.
"Dobrá tedy..." a začal mi vyprávět příběh...
—————————————
"A tak mě Odin poslal sem, a teď jsem tady. Na Midgardské lavičce s Midgardskou holkou."
"To byla urážka?" zeptala jsem se naoko uraženě, když dopověděl. Jen se na mě škodolibě usmál.
"Teď bys mi mohla něco říct o sobě ty," pobídl mě. Tak jsem začala.
"Jsem Eileen. Celým jménem Eileen Julie Romanovová. Jo, jsem Natashina neteř. Jsem dcera jejího bratra, ale ten zemřel při teroristickém útoku na S.H.I.E.L.D. Matka se o mě od mého narození prakticky nestarala, takže jsem od svých osmi let u Natashy a Avengers. A je mi dvacet," vychrlila jsem ze sebe a podívala se na něj. Vyděšeně na mě zíral.
"No co je?"
"Neřekla jsi jim o mně doufám?" ujišťoval se.
"No já ještě ne, sice jsem to v plánu měla, ale nějak nebyl čas. A navíc, stejně si myslím, že o tobě už vědí od Thora."
———————————
Vydali jsme se zpátky. Už jsem nepromluvila. Vypadal děsně zaraženě.
"Co jsi pořád tak zaraženej?"
"Jen se obávám toho, co se mnou asi udělá ta tvoje sekta," odpověděl mi podrážděně.
"Hele já za to nemůžu," hájila jsem se, "Já jsem nenapadla New York s velkýma robotickýma mlokama!" Nejistě jsem se zasmála. Loki se na mě podíval. Takový smutný pohled jsem u něj viděla jen v té nemocnici.
"Věř mi, že kdybych dokázal vrátit čas, už bych to neudělal," řekl stejně smutným hlasem, jako vypadaly i jeho smutné oči.
Nevěděla jsem, jestli mu tak úplně věřit, ale ten pohled by dokázal zabíjet. Stejně jsem na to ale radši jen kývla.

"Hele, Eileen, můžu ti tak říkat?" zeptal se po chvíli ticha Loki.
"Klidně, ale všichni mi říkaji Lee," usmála jsem se na něj. Taky se usmál, ale už ne škodolibě, jako vždycky. Spíš stydlivě.
"Ehm.. dobře.. Lee?"
"No?"
"Nebudeš jim o mně říkat? Pokud si teda sami nezačnou," protočil očima.
"Jestli se neprokecnu, a jak se znám, tak se nejspíš prokecnu, tak ne," ujistila jsem ho se škádlivým úsměvem.
"Díky." Ani jsem si to neuvědomila, a už jsem byla u svého domu. Teda provizorního domu, než se předělá můj pokoj v Tower. Už bylo docela pozdě, v parku jsme strávili asi tři hodiny. Podívala jsem se na něj. S lehce a nenápadně povytaženými koutky si mě prohlížel.
"Co na mě tak zíráš?" zeptala jsem se s povytaženým obočím. Nemohla jsem si odpustit pobavený tón v mém hlasu. Nic na to neřekl, podíval se mi do očí a pomalu odcházel.
"Hej! A to mi neřekneš ani 'ahoj'?" zakřičela jsem za ním.
Obrátil se, a předvedl mi pukrle. Nějak dobře nacvičené. Asi z Asgardu.
Usmála jsem se nad tím, a zamířila dovnitř domu.
Převlékla jsem se a šla se osprchovat. Pak už jsem si jen lehla na gauč a zapnula televizi.

To jste nečekali, co? Že Lee bude najednou Natashina neteř😂 přiznávám se, já to taky do poslední chvíle netušila. Kdybyste viděli mojí knihovnu tady na Wattpadu, tak byste mě asi chtěli vyhodit z okna. Je plná fanfikcí o Lokim a z mála i o Avengers samotných. A jak víte, kdo čtete FF o Avengers, tak většinou se objevuje i nějaká ta Starkova dcera. A já už nechtěla zařazovat zase Starka, když už to má hodně lidí. Ale nic ve zlým, ty příběhy jsou super.💚😂
A je to nějaký dlouhý. Jestli vám to nevadí, začnu ty kapitoly takhle protahovat. Tamty první byly takové rozjezdy😂
TAK AHOOJ! Bjota🦎