You Are The Reason: Uncalled Visitor

Trest? Jak pro koho

*Loki*
Ocitl jsem se před Stark Tower. Doufám, že jsem ji moc nevyděsil. A kdyby jo, tak se z toho dostane. Přijde mi, že jak se mi vrací schopnosti, začínám být jako dřív. Arogantní a.. no prostě jako dřív.

Vzhlédl jsem k věži, nebo, jak tomu říkají tady, k mrakodrapu, a spatřil jsem, že se v jednom okně svítí. Přemýšlel jsem, jestli to okno vede do jejího pokoje.

Soustředil jsem se, abych se vzápětí ocitl na balkoně vedle toho okna. V okně k balkonu byl jenom závěs, tak jsem prošel dovnitř. V téhle místnosti byla tma, jenom otevřenými dveřmi procházelo světlo. Poznal jsem, že jsem v ložnici. Ale ne v její. Přešel jsem k těm otevřeným dveřím a spatřil jsem zrzavou hlavu, jak se opírá o opěrátko pohovky. Dívala se na televizi.
Šel jsem si ji prohlédnout a zjistit, jestli to je nebo není ona. Než jsem se stačil pohnout, otočila se a podívala se na mě.

To nebyla ona. Byla o trochu starší, ale měla skoro stejné oči. Byla to ta Romanovová. Její teta.

Zaječela a vyskočila z gauče. Já jsem couvnul a narazil tak do knihovny, které jsem si předtím nevšiml. Knihy z ní vypadaly na zem.

"J-Jak ses tady ocitl, nepřišel jsi dveřmi!" zakřičela a chtěla popadnout pistoli, která ležela na stolku.
"Ne, tohle nebudeš potřebovat," řekl jsem a nechal pistoli zmizet. Zírala na mě vykulenýma očima. Musel jsem se ušklíbnout.
"Lee říkala, že jsi bezmocný!"
"Tak ona ti o mně vyprávěla?" uchechtl jsem se, "a říkala o mně ještě někomu jinému?"
"Ne, to neříkala. A ted vypadni z mého pokoje, vůbec ze Stark Toweru, nebo zavolám ochranku!"
Přišel jsem k ní, chytl jsem ji pod krkem a začal ji trochu dusit.
"Jestli budeš volat ochranku, tak proletíš tímhle oknem," ohlédl jsem se k oknu a usmál se.
Zvedl jsem ji za krk do vzduchu.
"A nejsem bezmocný. Jenom bez schopností," zasyčel jsem jí do ucha.

Víc jsem však nestihl, protože se rozletěly dveře, ve kterých stála neteř téhle krasotinky.

*Eileen*
Ještě jsem nespala. Slyšela jsem na konci chodby nějaký kravál, tak jsem se sebrala a šla se podívat, co se děje. Z bytu, kde bydlela teta, se nesl její křik. Vtrhla jsem dovnitř.
"Co se-, zarazila jsem se. A co jsem nespatřila.

Teta se tam vozila na bílém jednorožci a okolo ní skákaly fialové chlupaté kuličky.

Ne tohle jsem fakt nespatřila. Uviděla jsem Lokiho, jak drží moji tetu ve vzduchu pod krkem. Vyjeveně jsem na to zírala.
"Hned ji pusť!" uvědomila jsem se po chvilce. On se jen ušklíbl a pustil ji na zem. Okamžitě omdlela.

"Cos jí udělal?!" zakřičela jsem.
"Já? Nic, může si za to sama, nemá křičet," pokrčil rameny.
Vrhla jsem se na kolena k tetě. Dýchala, jen byla v bezvědomí. Pak jsem uslyšela kroky. Někdo sem šel. Otočila jsem se ke dveřím a uviděla celou ochranářskou četu zvanou Avengers.

Zvedla jsem se ze země a vyšla jim naproti. Proti mně vyšel Steve, ten se na mě ale jen letmo podíval a odstrčil mě stranou. Mířil si to za tím debilem.

Chytil ho pod krkem za mikinu, a začal se ho křikem ptát na to, co před tím já, jen ne hystericky ale naštvaně. Pak ho pustil na zem, ale popadl ho za ruku a vláčel ho k ostatním z Avengerům.

Já se znovu sehla k tetě, pokoušela jsem se ji přenést do postele. Byla ale moc těžká a naštěstí pro mě, a možná i pro ni si mého snažení všiml Bruce a šel mi pomoct. Společně jsme ji pak přenesli do postele a při odchodu jsme za sebou zavřeli dveře, ať má klid.

Když jsme se vrátili ke skupině, která už měla očividně dořešeno, všichni se na mě ohlédli.
"Co, co se děje?" zeptala jsem se zmateně. Podívali se po sobě.
"Lokiho tady necháme. Bude mít pokoj tady v Toweru, naproti tobě. Budou tam všude kamery a budeme ho hlídat," začal s vysvětlováním Steve. Já jen vykulila oči, nezmohla jsem se na slovo.

Pohledem jsem střelila k Lokimu, kterého od dneška ze srdce nenávidím, ať už jsem si předtím říkala cokoli. Nesnáším ho nejen kvůli tetě, ale i jeho chování u mě v pokoji. On se na mě jen zlomyslně usmál. Asi se mu s jeho schopnostmi vrací i sebejistota a pocit nadřazenosti. To ale, hošánku, budeš muset potlačit, jestli se mnou chceš vycházet dobře. Přece jen, vyrůstala jsem u Avengers.

Protože ale nebyl ještě připravený pokoj, museli Lokiho k někomu hodit. No a protože bez tohohle by toto nebyl příběh jako takový, hodili ho ke mně. Co se dalo čekat.
"Ber to jako trest, žes nám o něm neřekla," usmál se Tony. Já se na něj jen ironicky ušklíbla.
Už jsem byla fakt unavená, takže jsem nad jejich volbou jen protočila oči.

Odešla jsem k sobě do pokoje. Loki prý přijde až později, potřebují s ním něco vyřídit. Kvůli tomu mě ale překvapilo zaklepání na dveře. Sedla jsem si na posteli a přikryla se peřinou.
"Dále," řekla jsem. Dovnitř vešel Steve.
"Jsi v pořádku, Lily?" usmál se.
"Zatím žiju," pousmála jsem se unaveně já.
"Můžu?" zeptal se a ukázal na postel.
"Jasně."
Přisedl si ke mně.
"Proč jsi nám o něm neřekla?" zeptal se trochu vyčítavě.
"Nepřál si to," odpověděla jsem jednoduše.
"Vždyť je nebezpečný!"
"Předtím nebyl."
"Dávej si na něj, prosím pozor, přece jen je to lhář a nevím co všechno ještě," starostlivě se usmál.
"Neboj se, starouši, já to zvládnu," ujistila jsem ho s úsměvem.
"V to doufám. Teď už ale spi," zhasnul mi lampičku, a celý můj pokoj se ponořil do tmy. Na čele jsem ještě ucítila dotek jeho rtů. Do tmy jsem se pro sebe usmála. Mojí krásnou temnotu ale ještě prořízlo světlo z chodby, jak Steve odcházel. Pak už jsem ale nejspíš usnula. Nemá cenu říkat, že jsem se propadla do říše snů, když se mi nic nezdálo, no ne? Navíc je to už ohraný... Tak dobrou.

Ahoj kamarádi! Tak na světě je další kapitola. Omluvy za nepsaní jsou, myslím, na místě. Ale nakonec jsem se přece jen dokopala k tomu něco napsat, a to je u mě úspěch😂 mám na vás pár otázek, na který bych byla ráda, kdybyste mi odpověděli do komentů:

1. Líbí se vám styl psaní à la pohled Lokiho, pohled Eileen..?

2. Čekali jste, že Loki takhle náhle změní povahu? (nebo teda že ji zase získá zpět, však mě chápete😂❤️)

3. Čekali jste, že se Lokimu vrátí nějaká schopnost, nebo zůstane "bezmocný" až do konce?

4. Chtěli byste nějaký "vzplanutí" mezi Capem a Lee?

5. A poslední... Dali jste na tuhle kapitolu •⭐️•? 😂

Tak, to je ode mě asi vše, děkuju moc za přečtení, a u další kapitoly
čau čau!

1111 slov. Hůstý😂