Forgive Me •/YOONMIN/

•16•

No super, před 12 minutama začala hodina a já teprve vcházím do třídy. Zaťukal jsem a za dveřmi se ozvalo nepříjemné,, dále"

,,Dobrý den...ehm omlouvám se, že jdu pozdě"

,,Parku? Po kolikátý už to je? S tvýma poznámkama se hrabeš už na ředitelskou dutku. Posaď se"pokrčil jsem ramenama na znamení, že je mi to jedno a namířil si to do lavice, kterou sdílím s Hobim.

,,Jimine, tobě asi věta CHODIT VČAS nic neříká, že?"zasmál se Hoseok, ale já ho odignoroval. Po včerejší hádce s rodičema nemám na nic ani na nikoho náladu.V noci jsem skoro nespal a ještě pořád mě bolí tvář, která je ozdobena růžovým flíčkem. Make-up to nezakryl, takže jsem to vyřešil tak, že jsem si vzal černou mikinu a nandal si kapuci. Roušku bych si ve škole stejně musel sundat. Ach jo, co budu dělat?Já musím jet na tu dovolenou, musím nějak rodiče překecat, ale moc velkou šanci tomu nedávám. Když táta něco řekne, tak to platí.

,,Jimine, pojď k tabuli.Určitě si teď dával pozor, takže to nebude žádnej problém"no úžasný,bto jsem přesně potřeboval. Přišel jsem k tabuli a podíval se na příklad.

,,Můžeš bejt tak hodnej, že by jsi si sundal třeba tu kapuci?"

,,Ne nesundám, je to moje věc"

,,Znovu ti opakuju, že si sundáš tu kapuci!"

,,A já znovu opakuju, že NE!"prskl jsem na učitele a celá třída se na nás koukala jak na nějakej akční film v kině.

,,Ne, na tohle já opravdu nemám. Padej si sednout!"ukázal prstem na moje místo.

,,Tady jde vidět, jak tě rodiče vychovali! Ani nepamatuju, kdy byli naposledy na třídních schůzkách. Docela rád bych si s nima pohovořil."Už jsem nic neříkal, jen jsem protočil oči a viděl ty nechápavý výrazy Hoseoka a ostatních.

Když po asi 20 minutách konečně zazvonilo na  přestávku, přihnala se k mojí a Hobiho lavici naše parta.

,,Jimine, jsi ty vůbec normální?!" Vyšiloval Jin.

,,Proč si přišel pozdě,děje se něco?"ptal se Tae.

,,Si fakt idiot"a to jsem toho měl akorát tak dost.

,,Držte huby kurva !"zařval jsem na ně, zvedl se z lavice a šel ze třídy rychlým tempem pryč.

,,Heeej, notak, Jimine stůj sakra !"Volal na mě Yoongi. Po chvilce mě dohnal a chytl za zápěstí a odvlekl mě do prázdné třídy, kde pak za námi zavřel dveře. Pořád mě silně držel za zápěstí a koukal mi do očí.

,,Co se s tebou děje? Vůbec tě nepoznávám. Kde je ten hodnej usměvavej Jimin, kterýho mám tak moc rád? A proč sis nechtěl sundat tu kapuci ? Sundej si jí"zakroutil jsem hlavou na nesouhlas, ale Yoongi mi kapuci sundal dolů a ublíženě se na mě podíval a pak se zamračil.

,,Od koho to máš?"

,,To je jedno,neře-..."

,,Od koho to máš?"zopakoval otázku a trochu zvýšil hlas

,,Od táty, pohádali jsme se...."asi 10 minut jsem mu vyprávěl jak se to stalo a i to, že asi nikam s nima nepojedu.

,,Jiminie neboj, oni tě určitě pustí. Odlítáme až za měsíc, takže si to do tý doby určitě rozmyslí. A kvůli tý hádce se taky netrap, bolí mě vidět tě takhle smutnýho."Yoongi se na mě usmál a palcem mě slabonce pohladil po bolavý tvářičce. Já jsem se k němu natiskl a obejmul ho.

,,Malá pusinka to zahojí "usmál se na mě Yoongi a dal mi malou pusu na tvář. Doprdele Yoongi, doháníš mě k šílenství. On mi dal pusu, sice jen na tvář, ale dal mi PUSU.Teď se chovám jak nějaká 13 léta puberťačka, vím, ale nemůžu si prostě pomoct. Hádám, že se teď červenám až na prdeli.

Yoongi mě chytl za ruku a vydali jsme se zpátky k nám do třídy.UPS, asi jdeme pozdě. Vešli jsme do třídy, kde na nás už netrpělivě čekala naše učitelka Korejštiny. Nevím proč, ale všichni na nás divně zírali a pak si něco šuškali. Áhaaa už vím proč. S Yoongim se pořád držíme za ruce.

,,Uhm Yoongi..."zašeptal jsem trochu stydlivě. Yoongi se na mě podíval a pak se koukl na naše ruce, usmál se a pak mě pustil. Dneska to bude ještě zvláštní den.